Romadeus se těžce zvedl a zasténal.
"K čertu s tímhle!" vrčel a rovnal si kolena.
Catherine nehodlala plýtvat energii na něco podobného vstávání. Koneckonců, gravitace funguje i tady. Věnovala krátký pohled kolem, aby se ujistila, že jsou znovu v bezpečí Univerzity a pohodlně se užila na zemi.
Romadeus se už kompletně zotavil, a teď stál a zamračeně přejížděl okolí.
Očividně jej přerušil zvuk otevíraných vrat. Cath také zvedla hlavu, jen aby stihla zahlédnout letící šmouhu, která se v zápětí zformovala v Lilianu. Zabrzdila skluzem na mramoru a zastavila se o nohy Catherine.
Nemělo cenu řvát au, stejně by to nikoho nezajímalo.
"Ahoj Liliano," řekl Romadeus opatrně.
"Tak co?" Lily byla očividně nažhavená vyslechnout každý detail
"Zpomal. Nejdřív ty." prohlásil Romadeus a usadil se. Liliana sjela pohledem na ležící tělo a zahleděla se kamsi nad ně.
"Vloupala jsem se do jakési sýpky. Jenomže mě asi čekali. Prostě mě zastřelili." řekla suše.
"Spravedlnost vítězí," zavrčela ze svého místa Cath.
"Jo, to jsme si všimli."
"A co vy? dělo se něco zajímavého?" ptala se Lily.
Catherine vrhla pohled na Romadeuse. Ten se maličko usmál (asi jako když přinutíte mihuli sníst víčko od zavařovací sklenice) a postupně vyprávěl. Zmínil se o jejich strachu, když se Liliana nevracela, i o tom, jak měl Alex podezření, že jej někdo sledoval. Popisoval, co se stalo, když je začali rozdělovat do armády.
"...Odtáhli mě pryč. A mezitím..." svraštil čelo a otočil se na Catherine, "co se vlastně dělo dál?"
Cath sjela pohledem z jedné tváře na druhé. Povzdychla si.
"Tak, ti vojáci se k nám začali blížit. Všimli si Alexe a přišli na to, že je elf. Chtěli ho zabít a já jsem jim to rozmluvila. Potom mě poslali za jejich drakem. Ukecala jsem ho do boje. Potom jsem běžela na hradby najít Romadeuse. Zemřeli jsme statečnou smrtí."
"Nechce se mi věřit, že to bylo tak nudné, jak vykládáš." pousmál se Romadeus, potěšen "hrdinskou smrtí".
"Tak to buď v klidu."
Liliana přikývla.
"A co se tedy dělo s Alexem?"
"Potkal jsem jej ještě jednou ve zbrojnici," chopil se slova Romadeus, "ale nestačil jsem si s ním ani promluvit. Nejspíš ho poslali k bráně." přemítal.
"A..."
Lily přerušil zvuk, jako když čtyřicet kilo kožené zbroje dopadne na mramor.
"My o fenkovi," začala Catherine.
Ostatní se otočili v místo dopadu, kde se právě zvedal na nohy dlouhonohý elf. Opřel se loktem o zem a pomalu vstával. Chvíli stepoval na místě, poté si protáhl záda a promluvil zdrceně:
"Zdravím."
Trvalo mu několik vteřin, než si uvědomil, že by bylo bezpečnější zůstat na druhé straně reality. Nebo přinejmenším - zůstat ležet.
Liliana se k němu vrhla a srazila ho k zemi. Alexovy oči se polekaně rozšířily, když jej přimáčkla k podlaze a ruce mu držela na klopách. Chvíli beze slova ležel, zaražený jako teploměr, poté se rozkašlal a zakřičel.
"Co ode mě chceš?" uhýbal s tváří z dosahu Lilianiných rozezlených očí.
Lily jej pevně držela za šaty a skoro mu hulákala do obličeje.
"Oni na mě přišli! Věděli že tam budu!"
"Vždyť ses vloupala do veřejné městské sýpky!"
Liliana se zarazila. Poté se zamračila a vyštěkla.
"Na tom přece vůbec nezáleží!"
Romadeus protočil oči v sloup.
"Chce vědět jak sis vedl, Alexi."
"Taky to mohla říct hned," zabručel elf. Shodil ji ze sebe a na oko oprášil neviditelnou špínu na svém těle. Poté si sedl na turka a zamyslel se.
"Na náměstí ze mě mohli strážní zešílet. Kdyby tam nebyla Catherine, asi bych zůstal jako mastný flek na dláždění..."
Mohly následovat jen dvě věci. Cath marně doufala, že si vybrali tu první.
"Také si chci poslechnout co povídá." odpověděla na jejich: co jsi udělala? Alex si odkašlal a pokračoval.
"Potom si mě absolutně nikdo nevšímal. Vyfasoval jsem nějaké zbraně, luk a mazal jsem tam, tak mě poslali. Mohl jsem čekat, že budu jako obránce brány. Bylo to tam dost drsné. Když zaútočili, moc jsem nevěděl, co vlastně dělám. bitva byla poměrně krátká, vypadalo to, že prohrajeme. Ale potom přilétl drak a rozmašíroval jim všechny stroje. Trefili ho harpunou do křídla. V životě jsem neviděl něco tak vzteklého. Dopadl na nohy přímo mezi vojáky a začal je likvidovat ze země."
"Jak to dopadlo?"
"Vyhráli jsme. Ale moc jsem si toho neužil. Sotva jsem se vrátili zpátky, někdo zařval, že jsem sabotér a otrávil jsem jim vodu. Moc jsem nevěděl, o čem to mluví. Tak jako tak, zmasakrovali mě důkladně."
"Nešťastná náhoda," prohlásila nevinně Catherine. Do té doby si jí nevšímali. Promluvit byla fatální chyba. Obzor se jí vytratil, když se všichni tři stáhli jako pijavice k ní a hleděli jí s nadějí do obličeje. Jemně se usmála.
"Hele, ptáček," ukázala kamsi k sopce. Očividně to nezabralo.
"Nesnaž se," zavrčel Romadeus a naklonil se k ní.
"Hmm...no, řekla jsem těm vojákům, ať se jsou zahrabat."
"Pravda, to jsem slyšel," usmál se Alex, "ale dál už jsem tam nebyl."
Povzdychla si.
"Strážnýseměeptalnajméno,jámuřeklažejsemdračísrdce.Odvlekli -
mědopaláce,tamjsembylazakašparanějakýmmágům.Tisiměvyslechliapotompoměchtěli,abychjimtovyžehlilaujednohodraka.Povedlosemito.Potomjsem šlazpátkynahradby,potkalaRomadeuse.ChtělijsmejítzaAlexem,alevelká -ohnivákoulenámdoslovaudělalakráterpřesrozpočet." řekla srozumitelně. Všichni na ni hleděli, jak se snažili v hlavě vložit do projevu mezery.
"Cože?" vzpamatoval se Romadeus první.
"Hele!" zkusila to Cath znova.
"Tak na tohle ti těžko skočíme, Catherine," ušklíbla se Liliana vítězoslavně.
Ostatní byli na tolik inteligentní, aby se otočili.
"Tak mluv, dělej, já to chci slyšet!" cedila Liliana mezi zuby.
"To nebudeš jediná, Lily." snažila se jí naznačit Cath.
"Jasně tak...cože?" obrátila se.
Argonita stála. To bylo jediné, co se o ní dalo říct. Snad, že se tvářila neobyčejně podrážděně a znechuceně. Možná to bylo tím, že byla od hlavy k patě mokrá.
"Ehm," zasklil Alex vyprsknutí smíchy.
Romadeus poněkud překvapeně zíral. Catherine zavrtěla hlavou. Člověk už se nesmí ani vykoupat, aby nebyl za blázna. I když, v šatech to nebyl tak častý jev. Cath však tušila kohoutek, ze kterého voda teče.
Argonita se tvářila, jako kdyby se nic nestalo.
"Vítejte zpátky," prohlásila.
Ostatní se převážně nezmohli na slovo. Žena k nim pomalu přišla. Alex přestal rudnout a vyskočil na nohy. Romadeus s Lilianou rychle následovali. Catherine začala okamžitě zdárně předstírat zraněné koleno.
"Máte za sebou úspěšně složenou zkoušku z historie. Všichni. Gratuluji, bylo to opravdu obdivuhodné."
Jestli to bylo stejně obdivuhodné jako ty chuchvalce řas na jejích ramenech, tak to vážně stálo za to. Všichni si malinko oddychli. Očividně to však bylo příliš předčasné. Argonita vrhla pohled na Alexe a promluvila na něj.
"Vedl sis nejlépe, Alexi. Tvůj původ ti bude na obtíž možná na více místech. Co se týče toho ostatního, úžasné."
Alexovi se nelíbil ironický podtón, se kterým mluvila, ale smázl to pokývnutím hlavy.
"Liliano, vcelku dobře. Z hlediska předmětu, neudělala jsi větší chybu."
"Romadeusi, ty se orientuješ dobře. Nemám téměř co vytknout."
Aha. Takže tady něco bude v zásadě špatně. Cath se přestala držet za koleno a dívala se, když vysoká postava přecházela k ní.
"Catherine," začala.
Pauza na to, aby ústa dostihla mozek.
"Dokázala jsi smlouvat s drakem. To je výtečné. Zvládla jsi to dobře."
To bylo všechno. Ti, co novinu o drakovi slyšeli poprvé (tedy všichni) na ně vrhli vyjevené pohledy.
"Co se týče historie," přerušila je Argonita tónem, ve kterém jim došlo že sladká poleva na dortu je pryč a teď se snažíme polknout lžičku, "dokázali jste něco, co se povedlo málokomu. Bitva u Rathagu, tisíce let zpátky byla poslední, kde byl poražen rod Berdwinů, který už po staletí držel celou zemi Thorgen v útlaku. Boje začaly u Bílé pevnosti. Drak Deor, stříbrný ještěr se rozhodl nepomoct svým pánům. Pevnost byla dobyta armáda Salatha, jehož rod vládl v zemi donedávna. Vy jste pomohli Berdwinovi zvítězit, tím jste odsoudili Lesní Říši k dalšímu vykořisťování."
To zní skvěle, posteskla si Cath.
"Měli byste správně uprchnout a přidat se k elfím jednotkám, kde by vás podpořil právě Deor. Podařilo se vám změnit minulost celého světa. To se nestává tak často."
Těžko říct, jestli to byl kompliment.
Lepší neříct vůbec nic.
Toho se všichni zarputile drželi. Argonita přejížděla z jedné kamenné tváře na druhou.
"Odpočiňte si," uzavřela to diplomaticky. Otočila se a pomalým krokem mířila k bráně Univerzity. Stojatý potůček vody se jí plazil v patách.
Počkali, dokud se její společnosti dočista nezbavili. Liliana si oddychla.
"To jsme pěkně zmotali."
Romadeus upřel oči kdesi na oběžnou dráhu.
"Zatraceně, já to věděl. Ale nebyl jsem si jistý tím jménem," posteskl si, "když ona je ještě jedna podobná věž na..."
"Jistě," přikývl Alex, aby přerušil jeho výklad.
Chvíli mlčeli.
"Řekni mi ještě jednou," obrátila se Lily na Catherine, "co jsi celou dobu vlastně dělala?"
"Nebudu mluvit bez právníka," mávla rukou Cath.
"Právník nebude mluvit do cizích záležitostí." prohlásil Vigy moudře.
"Právník dává výpověď." oznámila mu.
"Rozumím jednomu z tvých tří slov."
"To znamená, že mi řekneš ahoj."
"To nemám v popisu práce."
"Jsi můj zaměstnanec. Ten by mě měl zdravit."
"Právník je ve službách státu."
"A to víš odkud?"
"To si vymýšlím."
"Ach tak."
"To tak koukají pořád?"
Vigy nakrčil čenich a přešlápl na mramoru. Catherine se ohlédla na své společníky, sledující palbu slov jako turnaj ve sqashi. Povzdychla si.
Děsím je? uslyšela v hlavě dračí hlas.
Jsi jim k smíchu. opáčila Cath.
Drak naklonil obrovskou hlavu a prohlédl si obecenstvo z větší blízky.
To vidím.
Nikdo se nesmál ani náznakem. Tedy, pokud se nesmějí stylem, že vyvalí oči a brada jim spadne pod normální úroveň.
"Raději vás tu nechám, ne Werth." usoudil Vigy moudře a obrátil se k odletu.
"Ne Werth? A já typoval Ještěrku," usmál se nečekaně a omluvně Alex.
"Mohl bys přestat s tím hádáním cizích jmen?" Liliana se zašklebila.
"Tvoje jsem uhodl, Beruško."
Catherine si v duchu představila berušku. Byla v přírodopise docela dobrá. Tvor, známý jako beruška vodní, je drobný korýš, vypadá trochu jako škvor. Pěkné souvislosti.
"To bychom od naší pozemšťanky měli hodně očekávat," prohlásil Romadeus nevýrazně. Cath se teprve v tu chvíli vzpamatovala.
"Hmm, co?" projevila zájem.
"Právě jsme ti naplánovali budoucnost," usmál se Romadeus.
"A naplánovali jste mi pořádné jídlo, pořádné pití a potom pořádný odpočinek?"
"Ehm, ne," přiznal se.
"Tak to jste asi špatně odhadli."
"Ale naplánovali ti spooustu létání."
"Když zopakuju minulou větu, pomůže mi to?"
"Ne."
Povzdechla si. Pokud o ní někdo bude psát příběh, bude se opravdu skvěle bavit.



