close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

IX. 5. část

24. července 2008 v 13:47 | Camzza |  Legenda o Sharen I.
Vyrazila vpřed. Opatrně poskakovala mezi doutnajícími zbytky, dávala pozor na padající kameny. Běžela tak rychle, jak jí její zraněná noha povolovala. Klopýtala, obcházela planoucí oheň, zoufale se pokoušejíc uniknout bystrým dračím očím. Ale útesy pořád byly daleko. Hluk bitvy nebyl tak výrazný, přehlušovaly jej padající meteority. Catherine spěchala co jí síly stačily, neb na tom závisel celý její život. Náhle kdesi nad sebou zaslechla šustot křídel. Nemělo cenu se ohlížet. Ani uskakovat.
Popadla ji ohromná dračí tlapa a pevně ji sevřela. Cath tu ruku nepoznávala, ale cítila rychlost s jakou se ještěr řítil krajinou. Věděla, že pokud ji nechytil Vigy, nemá šanci. Pokusila se dostat z drakovy tlapy, ale marně.
"Nemohl jsem je zachránit. A nemohu se svými bratry bojovat. Tak alespoň pomohu vám dvěma," zaslechla hluboký hlas. Poznávala jej. Nedokázala si vybavit jméno draka, ale byla si naprosto jistá, že je to jeden ze čtyř, které znala.
Sevření povolilo a Catherine se vykutálela po hořící zemi. Kosti ji urputně bolely ale přesto se dokázala vyškrábat na nohy. Spálená kůže jí zrudla na obou rukách. Au. Z očí jí vyhrkly drobné slzy.
"Pojď! Rychle!" Romadeus seskočil z dračího hřbetu. Tagrath, zelený drak se neohlédl a zamířil skrz oheň pryč. Mladík chytil Cath za ruku a začal ji vléct přes spáleniště k útesům.
"R..." podivila se Catherine, "Ty žiješ?"
"Zachránil mě Tagrath," zasupěl Romadeus a vlekl ji sebou co mu síly stačily.
"Ale on..."
"Je Alexův," dokončil za ni a zastavil se v ochranné klenbě sežehlých stromů. Podíval se na Cath.
"Snad je ten elf v pořádku."
Catherine cítila slzy. Z toho všemožného vypětí, z bolavého kotníku, díky spáleninám a odřeninám po celém těle. Několikrát hořce vzlykla a potom vykoktala:
"Je mr - mrtvý. Viděla jsem jak.. jak ho se - sežral jeden..." hlas se jí vytratil. Romadeusovy oči se rozšířily. Chvíli jí hleděl do obličeje, ve snaze přesvědčit se, zda - li mluví pravdu. Nebyl pochyb. Z tváří se mu vytratila barva.
"To je...strašné," zamumlal. Hlas se mu zastřel, "viděl jsem umřít Lilianu. Ten černý drak ji společně s několika dalšími vlekl vysoko nad sopkou a... hodil je... do ní."
Bylo na něm vidět, že tu událost by co nejraději zapomenul. Cath si otřela slzy. Byli mrtví. Mrtví a pryč. Což se o nich rozhodně říct nedalo. Netoužila být po smrti... ale pryč rozhodně. Zvedla Romadeuse a beze slova s ním kulhala směrem k útesům. Nebránil se. Občas se museli vyhnout teď už jen řídce padajícím meteoritům. Oheň a skřeky se jim vzdalovaly. Konečně se zdálo, že svitla naděje.
Tedy něco svitlo. Ale nadějí se to nazvat nedalo. Za nimi se náhle rozlila intenzivní rudá záře. Bleskurychle se otočili. Z mraků se těžce a pomalu snášel kámen, třikrát tak veliký jako drak. Plameny z něj šlehaly, obarvoval mraky do červena a zanechával za sebou žhnoucí stopu. Catherine s Romadeusem s otevřenými ústy sledovali padající gigant, který mířil přímo k Univerzitě. Letěl šikmo, stále níž, směřujíc k úzkému skalnímu sloupu.
Ohromné zapraštění. Obrovský kámen prolétává tenkým sloupem jako kulka papírem. Skála se tříští na všechny strany. Mramorový talíř se kymácí. Portály blikají. Univerzita se naklání a padá. Kamenný kruh, na vrcholu s překrásným růžovým kamenem se řítí dolů, nemilosrdně přitahován zemí. Portály se lámou a vybuchují v obrovských elektrických výbojích. Stavba zahalená v kouři letí vzduchem. A přirozeně dopadává.
Mramor se rozskočil na několik ohromných kusů. Stavba na něm se jako hromada suti vysypala na spálené prostranství, zahalená oblaky dýmu a ohně. Zářící krystal se nárazem rozletěl na tisícero zářících kousíčků. Zůstaly na zpustošené zemi jako růžové drahokamy, rozsypané v asfaltu.
Cath i Romadeus padli na zem, když se země s dopadem obrovského kamene roztřásla. Výbuch pohltil celé jezero a vyzvedl z něj většinu vody. Hřmění zabubnovalo do srdcí všech, kdož byli přítomní.
Vypadalo to, že je konec. Kouř se rozptýlil, prach usadil. Meteority přestaly padat. Nebe bylo stále temné, ale už mnohem klidnější. Kromě praskání ohně bylo všude hrobové ticho.
Catherine zapomněla na to, že se mají co nejdříve dostat k útesům a obezřetně vykročila z úkrytu. Romadeus, celý černý od sazí se ji nesnažil zastavit, místo toho opatrně vykoukl za ní. Dívka našlapovala po hromadách suti, jako plížící se zlodějíček přistupovala k roztříštěnému krystalu.
Hromada trosek se záhy pohnula. Catherine okamžitě lehla k zemi. Zpod zničené budovy se náhle zvedla hromada zdiva a vynořil se drak. Celé jeho tělo bylo pokryto prachem a popelem. Křídla měl kupodivu neporušená. Divoce sebou zmítal, trosky se z něj sypaly na zem v oblacích prachu. Do nejasného okolí pronikavě svítily dvě modré oči.
Vigy se otřepal. Okamžitě zahlédl Catherine, která k němu zvědavě shlížela.
Díky bohu ještě žije. To je ovšem něco, co se nedá říct o mě.
"Uteč!" zařval na ni a do plic se mu dostal prach, "běž!"
"Nikam nejdete."
Před bílým drakem se z trosek zvedla ohromná stínová postava. Narůstala do výšky, snad vykvétala z té hromady suti. Tvor černý jako noc se před jejich očima zformoval do kolosální nestvůry s obrovskými zahnutými pařáty. Křídla byla jako léta neprané záclony, zakrývaly výhled na nebe svou nekonečnou temnotou. Stínovému drakovi plály ve tváři dvě rudé oči jako uhlíky.
Vztyčil se před nimi. Vigy ustoupil o krok a upřel na bestii své pronikavé oči.
"Nechej je na pokoji," zasyčel, "nic ti neudělali."
Stínový drak zavrtěl hlavou.
"O tohle tady už nejde, draku. Můj dávný nepřítel měl sen. Já ho hodlám zničit. Nestůj mi v cestě. Připoj se."
"Ani nápad! Nikdy nebudu spolupracovat s takovouhle... prasárnou!" zavřeštěl Vigy a okamžitě uskočil. Právě včas, aby se stihl vyhnout bleskové ráně černého pařátu. Drak po něm skočil. Bílý ještěr vyletěl vzhůru a zamířil k nebi. Stínový kolos jednou mávl křídly, načež vystřelil kolmo nahoru jako cena za elektřinu. Stíhali se jako dvě rakety, nebylo z nich vidět nic víc než dvě rozmazané šmouhy, zběsile se řítící přes zničenou zem. Vigy poletoval sem a tam, uhýbal ranám svého nepřítele. Zraněné křídlo ho však zpomalovalo, zato jeho sok byl stále v plné síle. Vigyho přemáhalo vyčerpání.
"Hej, ty omyle!" zakřičela Catherine z ničehož nic, naprosto znechucená vývojem situace, "vrať se zpátky do animačního studia!"
Stínový drak se ohlédl. Hluboko pod sebou spatřil malé děvče, stojící uprostřed rozsypaného krystalu Giva, ječící nějaká nesrozumitelná slova. Usmál se. A vyrazil tím směrem.
"Ups," Cath roztáhla obličej a honem hledala něco, co by po něm mohla hodit. Popadla ze země nejbližší šutr a mrštila ho proti stínu. Kámen se vymrštil proti drakovi, proletěl jím a dopadl někde mimo náš příběh. Ještěra to ani náznakem nezpomalilo. Dívka se nevzdala. Na tváři stínového draka rostl úsměv, čím blíže své oběti byl.
"Pozor!" zařval bezmocně Vigy a pustil se za stínem. Nemohl to stihnout. Ale pokus za to stojí.
Catherine viděla masu tmy, řítící se k ní. Teď měla jen dvě možnosti. Zemřít s nějakou hrdinskou hláškou na rtech, nebo nezemřít vůbec. Vybrala si to druhé. Do konce života jí zbývalo několik málo sekund, tak zapojila všechny volné mozkové závity. On je tma. Nevadí mu šutr. Možná mu vadí světlo. A světlo leželo všude kolem ní.
Sehnula se a sevřela v pěsti úlomek světelného krystalu. Byl ostrý a prořízl jí kůži na dlani. Ale to je v této chvíli nedůležité.
"Udav se," prohlásila tiše a mrštila svou poslední naději do vzduchu. Stínový drak zvedal křídla a napřahoval pařáty. Nevšiml si malého letícího objektu, jeho oči se upíraly na vzdorovitě se tvářící dívku. Jeho drápy se rozevřely, připraveny uvítat novou oběť ve své náruči.
To, že si nevšiml letícího krystalu byla jedna věc. To že mu proletěl hrudí byla druhá. A to, že se zarazil byl výsledek těch prvních dvou. Jeho tlapy se zastavily ve vzduchu a zpomaleně se obrátily k tělu. Na tváři stínového draka se rozhostil překvapený škleb. Cítil to. Cítil ten kámen. To se mu ještě nikdy nestalo.
Romadeus zíral. Vigy prosvištěl kolem zaraženého tvora, rozvířil prach kolem sebe. Vypadal jako zběsilá sněhová vločka, která vletěla do muničního skladu. Natáhl pařáty a v každém sevřel po jedné osobě. Byla to jeho poslední naděje. Ale opravdu, opravdu úplně poslední.
Vyrazil, co mu síly stačily. Křídly metal do vzduchu, oči mu žhnuly odhodláním. Stínový drak se sotva stačil vzpamatovat. Vigy letěl s větrem o závod, stoupal výš a výš, do dáli, jen přeletět hory a uprchnout z toho pekla. Za sebou uslyšel řev a několik párů křídel, které se pustily za ním. Zatnul zuby a několika údery se vyburcoval k větší rychlosti. Krajina pod ním se míhala jako rozmazaná černá hmota, vrcholky hor byly na dosah. Zezadu po bílém drakovi šlehaly plameny a bolestivě se zakusovaly do zraněného ocasu. Vigy ani nemukl, přivřel oči a z posledních sil prudce nabral vzduch. Vystřelil vzhůru s křídly složenými podél těla. Pod ním vrazil do skály jazyk ohně. Řítil se výš a výš, břichem téměř odíral skalní stěnu. Viděl východ. Byl blízko. Za zády slyšel nádech. Kdyby dostal zásah, už by to nerozchodil. Musí to vyjít.. Postoupil ještě několik metrů, než se před ním vynořila malá rozsedlina.
Rozepjal křídla a přetočil se. Napříč prolétl úzkou mezerou, plamen za ním jej minul a narazil do horského svahu. Vigy se převrátil do původní polohy. Síly ho opouštěly. Letěl jako vržený kámen, křídla napůl složená kolem těla. Blížily se k němu temné koruny stromů, nedotčeny ohnivou bouří. Vigymu se mlžil zrak. Země se blížila. Propadl korunami stromů, lámal větve i samotné kmeny a tvrdě se zřítil na zem. Ještě chvíli letěl vpřed, hlavou rozrážel jeden za druhým stromy, které padaly okolo, za i na něj. Levým bokem se dřel o tvrdou zem, tlačil před sebou násyp jehličí a půdy. Nakonec se zastavil. Zem se přestala sypat. Vydechl a zavřel oči.
Dokázal to.
Připomnělo jí to školní výlety. Odporné, nudné a ještě jednou nudné školní výlety, které se kvůli nedostatku inspirace většinou konaly v lese. Stále v tom stejném fádním lese. Tohle bylo o něco lepší. Nikdy na školním výletě netrefila šutrem draka, ani neupadala do bezvědomí, o nefalšovaných mrtvolách ani nemluvě. Nyní se cítila mírně pod čarou. Hlava jí třeštila následkem několika vyčerpávajících zážitků, i díky Vigyho krkolomnému letu.
No ovšem, Vigy. Vděčí mu za život. Alespoň dočasně. Už se konečně probral?
Bílý drak ležel vedle nich bez hnutí. Mezi bílými prsty byla rozpoznatelná malá postava. Catherine se podívala na Romadeuse. Byl bez sebe, chudák. Ležel v napůl sevřené Vigyho tlapě, z hlavy mu stékal pramínek krve. Cath se smutně podívala na bezduchého draka. Oči měl zavřené, semknuté bolestí, rozedraný ocas se mu chvěl. Hruď se téměř ani nepohybovala, jak byl jeho dech mělký. Přesto si byla jistá, že žije. Něco tak banálního, jako bitva proti přesile jej přece nemohla zničit. Doufejme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama