close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

IX. 1. část

24. července 2008 v 13:57 | Camzza |  Legenda o Sharen I.
Za deset minut to vypukne. Devět dní příprav. Několik chvil na
zreprodukování.
"Jsi nervózní?" zeptal se Vigy.
"Trochu. Nesmíme to pokazit," upřela na něj Cath nejisté oči. Drak se usmál.
"Nemůžeme to zkazit. Tak pojď," zvedl hlavu a obrátil ji směrem k sopce. Nad jejím kráterem se vznášely sloupy barevného kouře, na znamení nadcházejícího obřadu. V ovzduší byl cítit slavnostní nádech.
Catherine přikývla. Ostatní určitě už byli na místě, takže jdou jako vždycky pozdě. Tentokrát to není její vina. Vigy se soustavně odmítal zapojit, a trvalo jí nesmírně dlouho, než jej přesvědčila, aby to s ní zazpíval ještě jednou.
Tehdy, když se zotavovala ze sukubího koncertu totiž přišla na jednu zajímavou věc - Vigy má neuvěřitelně znělý řev, opravdu připomínající elektrické tóny kytar. Drak odmítal děsit okolí tím, že do jejího představení bude ječet. Ale Cath měla jiný názor, tak se nakonec vsadili, že kdo první najde houbu, vyhrává. Chudák Vigy, nemohl vědět že Catherine měla jednu rozplizlou na botě.
Tak trénovali. Cath se začal jejich duet líbit čím dál tím víc. Byl to možná ještě lepší zážitek, než hudbu jen poslouchat. Najednou měla pocit že přesně ví, o čem mluví. Vžila se do slov, která vypouštěla z úst. "Je to kouzelnější než normálně," říkal jí Vigy, "v té písni je hned několik slov přejatých z Dračí řeči."
Ano, ano, Dračí řeč. Catherine si myslela, že už je to dávno pohřbený jazyk, ale drak jí vyjmenoval spoustu slov, která byla právě z oné řeči přejata. Ale lidé je nikdy nedokáží říct tak, aby měly nějakou moc. A Vigy se o to nesnažil. Přiznal se, že sám prastarý jazyk neovládá a nezná nikoho, kdo by to uměl. Avšak i přes prach staletí si slova uchovala svou sílu. Drak se je neodvážil použít v plném rozsahu, neboť si nebyli jist, co by se mohlo stát. Ale Cath, Cath je zazpívá jak nejlépe dovede.
Vykročila. Dřevěný most se pohupoval v nesmírné výšce. Catherine bylo mírně nevolno, ale pádu se neobávala. Však - kdyby náhodou - alespoň to bude rychlé a ne příliš bolestné. Jenže smrt nebyla zrovna nejlepší myšlenka na rozviklaném mostě, vinoucím se v padesátimetrové výšce. Opatrně našlapovala, snažíc se příliš netrápit svou nohu ani žaludek. Byla na tom už mnohem lépe. Za ten týden se kotník téměř kompletně uzdravil, teď jen dávat pozor na další nepříjemné náhody.
Kolem ní kroužil Vigy, očividně se nudící díky jejímu ne příliš rychlému postupu. Co také mohl očekávat. Vznášel se nad ní, prohlížel si okolí a přemýšlel. Lesy byly ztichlé, lidu i tvoruprázdné. Nejspíš se všichni sbalili na ten nepochopitelný svátek.
Vchod do nitra sopky se před nimi klenul jako rám ohraničující hořící kamna. Průhledem bylo jasně vidět mnoho postav i několik draků, kteří byli různě rozmístěni po dlážděném prostranství a vyváděli rozličné záležitosti. Vigy ještě jednou obkroužil kráter a lehce dosedl na krátkou skalní plošinu, na kterou byl napojen dřevěný most. Kvůli nedostatku prostoru se musel zadníma nohama opřít o skalní stěnu. Catherine prošla pod jeho rozepjatými křídly. Vrhaly na ni obrovský stín. Tak velkolepý může být opravdu jen drak.
Bok po boku vešli, aniž by promluvili jediné slovo. Oslava, nebo nějaká tomu podobná zvrhlá akce, byla v plném proudu. Nádvoří se rdělo teplem, které sálalo ze srdce ohromného vulkánu. Kolem plošiny skákaly magmatické pramínky, bublaly, jiskřily a oslňovaly okolí rudým přísvitem. Po dláždění se procházely desítky postav, hemžily se kolem dlouhých tmavých stolů s občerstvením a braly co jim pod ruku přišlo. Dva draci seděli na opačných místech kráteru, každý na visutém skalním odpočívadle. Pohled na ně co chvíli zahalil výtrysk žhavé lávy. Vysoko nad hlavami hostů plály jen tak ve vzduchu zapálené ohně. Jiskřičky z nich poletovaly sem a tam, obarvovaly okolí i nebe do červena. Přestože byl večer, krystal Giva nad Univerzitou plál, ale byl ohnivě rudý a jeho záře připomínala spíš barevný reflektor. V čele celého prostranství žhnula jako gigantická živá pochodeň dračice Ferth. Plameny jí šlehaly z celého těla, pařáty měla ponořené v lávě. Liliana nebyla v dosahu. Pro její vlastní dobro.
Catherine ihned po vstupu ucítila nesnesitelné horko. Ať už to byla pára stoupající z vřícího kotle pod nimi, nebo ta fanatická ohnivá nádhera kolem. Při pohledu na Ferth se jí vybavil milý obrázek pálení čarodějnic, ale ani to jí moc nepomohlo.
Vigy se zastavil s ní a rozhlédl se. Okamžitě si všiml Aertha a Tagratha , jež strážili po bocích svatyně. Marlith a Waren tam nebyli. Draka na okamžik přemohly pochybnosti. Zatraceně. Že by to bylo ještě horší, než čekal? Nejistě zafrkal. Ne. Chová se hloupě.
Aby zahnal nepříjemné myšlenky, postrčil Catherine dopředu.
"Kdy to začne?" zeptala se, když pomalým krokem vykročili mezi chaoticky se pohybující osoby. Nepoznávala téměř žádnou, své přátele ani známé učitele zatím nezahlédla. Vigy sledoval hořící Ferth a přemýšlel o velkém a prudkém dešti.
"Cože?" vytrhl se na okamžik ze snění.
"Kdy půjdeme na scénu?"
"Tak to záleží na našem osvětlení," prohlásil. Cath sledovala jeho pohled a pochopila narážku, týkající se Ferth.
"Ona tomu dneska velí?"
"Ano. To víš, oheň," s těmi slovy si odplivl. Plivanec zasyčel na dláždění jako na rozpálené plotně a bleskurychle se vypařil. Catherine sledovala mizící flíček s mírně nadzvednutým obočím.
"Mají tady něco k pití, nebo se všechno vypařilo?"
"To určitě mají."
"Hmm, to jídlo vypadá pěkně."
Vigy jí pokynul, ať si bere, co hrdlo ráčí. To byl také jediný důvod, proč je občerstvení vůbec zařízeno.
Sám si však pro jídlo nešel. Chvíli stál na místě, poté se pomalým, houpavým krokem vydal mezi lidi. Ti mu hbitě a uctivě klidili cestu. Drak si jich nevšímal. jeho bílé šupiny se ztrácely v rudé záři, takže byl téměř k nerozeznání od celého okolí. Velikou, obrněnou hlavou házel na stranu. Jeho oči jako dva obrovské kontejnery na papír se rozhlížely kolem a pátraly po něčem, co by alespoň trochu uspokojilo jeho pochybnosti.
Minul Ferth, která po něm hodila jediný, propalující pohled a poté se odvrátila. Přešel úplně sám do kouta prostranství. Rozhlédl se kolem sebe, poté složil zadní nohy na bok a posadil se. Ocas se skřípěním přejel po skalní stěně a drak si jej stočil kolem sebe. Natáhl přední pařáty před sebe. Hlavu však držel vysoko vztyčenou, vypadal jako strážná socha, která bedlivě přehlíží okolí, aby jí neunikla jediná maličkost. A Vigy věděl, že právě maličkosti jsou smrtelně důležité.
Trochu zalitoval toho, že tehdy v lese sukuby ve vzteku spálil. Sám je často tajně poslouchal. Přesně ani nevěděl, co od nich chce. Ze svých zkušeností věděl, že pokud nějaká věštba nelže, tak je to ta, co zní nejhůře. A ty nejstrašlivější měly odvahu zpívat jen pokřivené a nenáviděné bytosti, jako jsou sukuby.
Slyšel toho víc něž dost. Viděl toho přespříliš. Ačkoliv si stále namlouval, že už se nic stát nemůže, nebyl si tím jistý. Kdysi by to věděl. Kdysi věděl o všem. Ale teď... Po očku sledoval draky. Byli klidní. Nechtělo se mu věřit, že Waren a Marlith budou tak pošetilí. Museli přece vědět, že Vigy něco tuší. A to jej právě děsilo nejvíce. Pokud jsou si tak neuvěřitelně jistí sami sebou...
Nikdy proti jinému drakovi nevztáhl ruku. V bitkách s lidmi nebyl, protože měl mnohem lepší věci na práci, než škádlit drobnou havěť. Navíc - u této zábavy se čím dál častěji přicházelo k újmě. Vlastně se nemá čeho bát. Tedy alespoň tak to vidí ostatní. Ale Vigy tušil. Věděl. Cítil. A musí se rozhodnout.
"Co tady posedáváš v rohu? Přinesla jsem ti skvělou mňamku, ochutnej!" vytrhl ho z hlídky hlas Cath. Podíval se na ni. Nesla mu náruč plnou rozbalených cukrovinek. Tak akorát na drobnou ochutnávku.
"A co to je?" zeptal se, když k jejímu nákladu přičichl. Několik nepatrných bonbónků mu vletělo do nozder.
"Je to dobrá věc."
Vigy se na ni podíval. Opatrně se přiblížil k její náruči. Jako blesk mu z tlamy vyletěl dlouhý, rozeklaný jazyk, nabral na něj všechno, co měla v rukou a ve zlomku vteřiny už měl náklad v tlamě a opatrně jej cumlal. Bylo to docela dobré. Převaloval sousta na jazyku a snažil se rozpoznat jednotlivé chutě. Vyplivl dřevěnou mísu, která se vykutálela po dláždění a s tichým plopnutím zapadla do lávy.
"Eh, já to brala tak různě, asi jsem omylem sbalila i něco navíc," usmála se provinile Catherine.
"Je to dochela dolblé," zahuhla Vigy, "ache lchepí fe tho."
Křečovitě rozevřel tlamu. Téměř všechny zuby měl k sobě připojené barevnými stalaktity z rozpuštěných cukrátek. Několikrát zahýbal čelistí a poté tlamu znovu zavřel. Po několika desítkách vteřin usilovné práce se mu podařilo většinu zubů osvobodit. Zamlaskal a pravil:
"Kde jsi to vzala?"
"Tak různě."
Přikývl. Náhle ho vyrušilo něco, jako když koutkem oka zahlédnete, že se hořící dům zvedá na nohy.
"Tak jdeme na to," prohlásil nezištně. Cath se otočila za jeho pohledem. Ferth, dosud sedící v ohnivé lázni se vztyčila. Ohnivé jazyky, které obtékaly její tělo ještě zesílily. Lidé se upozorňovali a otáčeli se. Catherine postřehla vysoké postavy Alexe a Romadeuse, kteří stáli u jednoho ze stolů. Sledovali rudou dračici, jež pomalu vyšla mezi ně na dláždění. Z ocasu ji odkapávaly zbytky magmatu.
Tagrath i Aerth se otočili tím směrem. Aerthova kůže odrážela světlo, takže se zdálo, že drak září pomalu víc než samotná Ferth. Vigy pokročil vpřed a zadumaně sledoval, co se bude dít. Ferthiny oči plály oslňující žlutou, když otevřela tlamu a dunivě prohlásila:
"Dan iterah lan galait salmadah!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama