close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

IX. 2. část

24. července 2008 v 13:55 | Camzza |  Legenda o Sharen I.
Ohnivé koule vybuchly a rozprskly se na stovky malých světélek, které prolétly okolím a vrhaly na nadšené tváře přihlížejících barevní záblesky. Propukl hluk a jásot, takže Cath odhadovala, že slavnost byla oficiálně zahájena. Vigy stál bez pohnutí. Tagrath slavnostně zatroubil do nebes, i Aerthovi přeběhl po tváři lehký úsměv.
Catherine mnohem víc zajímala vystoupení, která měla přijít. Ferth rozevřela křídla jako dvě hořící plachty. Zpod nich vylétl roj jakýchsi barevných skřítků, kteří rozčeřili vzduch kolem a zářili nejrůznějšími barvami. Lidé jásali a tleskali tomu roztomilému číslu. Vigy si pobouřeně odfrkl.
Poté přistoupil nějaký muž, kterého Catherine neznala. Nebyl nijak zvlášť zajímavý, měl na sově úplně stejný oděv jako všichni ti, kdo si přišli užívat pyromanské zábavy. Jeho hlas nezněl zdaleka tak pronikavě jako dračí, ale přesto jasně slyšela co říká. A byla mu srdečně vděčná, že mluvil jazykem, kterému perfektně rozuměla.
"Vítám vás všechny, kdož jste přišli na dnešní slavnosti Ohně! Pokud jste ještě nenabažili své pohledy, dovoluji si vás upozornit na program, který si pro vás připravili zdejší návštěvníci i obyvatelé! Přeji nádherný večer!"
S těmi slovy se vytratil. Lidé se začali mezi sebou bavit, nadšení a nedočkaví toho, co přijde. Catherine byla přirozeně zvědavá taky. Přemýšlela, jestli byl zrovna nejlepší tah, jít jako poslední na scénu, ale už bylo pozdě přemýšlet.
Vigy to slyšel také. Ale moc tomu nevěnoval pozornost. Přehlížel mumlající davy i poskakující ohně, hleděl někam dál, daleko za hranice reality, do hlubin času a doufal, že se mýlí. Ještě nikdy se tak moc netoužil splést.
"Podívej!" dloubla do něj Cath. Její rána s ním sice nepohnula, ale ve chvíli ostražitosti ho lidský hlas poněkud vyvedl z míry. Nevěda jiné možnosti, podíval se tam, kam mu jeho společnice pokynula.
Do uvolněného prostranství přicházela Liliana. Catherine ji poznala na dálku. Její kotník by ji také rád pozdravil, ale teď nebyl čas na fyzické násilí. Byla zvědavá, s čím její přítelkyně přijde. Teprve nyní si všimla nízkého dřevěného pódia ozářeného pochodněmi, které se v čele náměstí z ničehož nic objevilo. Lily kráčela naprosto klidně. Ve svých dlouhých šatech vypadala moc hezky. Vystoupala po malých schůdkách a otočila se k obecenstvu. V ruce držela pěknou, zelenou vázu a v ní kvetla nádherná pestrobarevná květina. Liliana se nadechla a promluvila k shromážděným. Jakýmsi kouzlem byl její hlas slyšet stejně dobře, jako kdyby stála právě vedle vás.
"Mé jméno je Liliana," pravila se vztyčenou hlavou, "a pocházím z planety Karr´Denn. Dlouho jsem, tedy já a věrná Ferth, přemýšlely, jak vás překvapit. Ale copak dokážeme něco víc, než nám ukazuje sám život?" podívala se po okolí. Cath se její řeč začala nesmírně zamlouvat.
"Podívejte se kolem. To největší kouzlo, které lze provést je všude, v každé živé bytosti, v každém trsu trávy, v každém osamoceném kameni. Není to jen život. Je to i krása a nápaditost, s jakou jsou tyto věci stvořeny, a s jakou se utvářejí naše životní příběhy." chvíli se odmlčela. Zástup lidí byl němý. Liliana jim pokývla a poté zvedla květinu ve váze, "V této rostlině je vše, z čeho se skutečně radovat. Má v sobě život, ačkoliv je utržená od svého kořene. Má v sobě krásu, bez které by byl tento svět pustý. Ale já do ní vložila ještě něco. Tato květina je symbolem nás všech. Symbolem našeho zdraví a našeho života. Tato květina kvete, pokud se stejně cítí naše duše... a uvadá, pokud strádáme. Já jen doufám," věnovala dlouhý pohled okolo, "že nikdy kvést nepřestane."
Vigy užasl. Hleděl na Lilianu, která staví vázu do čela pódia a za velikého potlesku schází dolů. To děvče je buďto zázračné nebo... nebo hluboce podcenil vědomosti Ferth. Očividně toho tuší mnohem více než já. No ovšem. Ona a její oheň. Tam kde je nebezpečí, jsou i plameny. A kdo se ty noviny vždycky dozví první? Podíval se na rostlinu, která stála daleko před ním. Byla divukrásná, pestře zbarvená a její listy připomínaly drahokamy. Snad bude kvést ještě dlouhý čas.
A květina kvetla. Další výstup patřil nějaké skupině mladých dívek, které předvedly vskutku zajímavý, složitý tanec. Catherine jim nadšeně tleskala, neboť sama tancovat moc neuměla. Ale vždycky se jí tenhle styl líbil. Poté vystoupila Meia s jakýmsi svitkem. Na požádání vyvolávala různé lesní tvory, kteří začali jako v pohádce pobíhat kolem, létali kolem hlav užaslých diváků a třpytili se hvězdným světlem. Pegasové, jednorožci, různí ptáci, kentauři, jeleni, drobní savci, elfové a jiní, pro Cath neznámí tvorové. Bylo to moc pěkné. Sama si pohladila jednoho z lesních jednorožců.
A květina kvetla. Na následující číslo byla Catherine namíru zvědavá. Romadeus předstoupil před ostatní, společně se svým drakem, Aerthem. Oba dva se na sebe podívali a poté Romadeus začal vyprávět jakýsi příběh.
"Když jsem slyšel, že si mám připravit něco na slavnosti Ohně," začal a usmíval se při tom, "napadlo mě, že bych si připravil samotný Oheň. Ale zní to moc jednoduše," ohlédl se na Aertha, "sám bych to určitě nezvládl."
Aerth přikývl. Pomalým krokem přešel přes pódium, dávaje dobrý pozor, aby neshodil kvítko.
Vigy s Ferth si vyměnili pohledy.
"Kdysi dávno, na úsvitu věků byl Vesmír. Jediný veliký Vesmír," začal zlatý drak, úžasným znělým hlasem, "A neexistovalo v něm nic víc, než Tma. Tma pohltila vše, vše, co jí přišlo do cesty. Hvězdy, které se rodily byly zakryty temnotou."
"Ale Vesmír to tak nechtěl," ozval se Romadeus, "protože Vesmír nesmí být ovládán jedním."
Na ta slova se náhle všem roztočil svět před očima. Catherine se nestačila nadát. Všude kolem byla tma. Před nimi, za nimi, okolo nich. Cath neviděla vůbec nic. Ani Vigyho oči v té černotě nesvítily.
"To co je před vámi, je Vesmír," zatroubil Aerth, "Vesmír, který ovládala Tma, a jen ona."
Náhle se obraz změnil. Přímo před nimi začaly zářit malé světelné body. Byly blízko sebe, čím dál víc jich přibývalo a jejich svit se stával jasnějším a jasnějším. V zápětí se jejich zář spojila do jedné veliké výrazné pukliny ve tmě.
"Vesmír přestal existovat. Zanikl, zničil se. Stvořil Světlo a Tmu."
Zářivá síť se rozšiřovala, až je po jedné straně zcela obklopila všechny, kdož stáli kolem. Lidé vydechli úžasem. Cath ohromeně sledovala jasné nitky, které se proplétaly a slévaly v ohromný, zářící svět.
"Světlo mělo moc dávat život. Tma však život brát. Jejich síly, vzájemně použity, by je zničily. Proto Světlo vytvořilo Život - místo, kde se část její moci ukotví. Stvořilo tak svět. Svět bez Tmy."
Světelné body se rozběhly po celém prostoru. Před nimi byl vesmír jak jej známe dnes, planety, měsíce, hvězdy. Cath se zájmem pozorovala, když jim mezihvězdný prostor běžel vstříc. Cítila se trochu jako v parodii Stvoření světa od velmi známého, dokonce uctívaného autora. Ale takhle efektivní zpracování ještě nezažila.
"Ale svět bez Tmy byl jako voda bez proudu. Sama Tma cítila, že díky světu se Světlo stává mocnějším. Začalo tedy se světa odsávat Život a ukládala jej ve světě, známém jako Smrt."
Kolem nich se rozprostřela nekonečná vodní plocha. Tedy, jestli se to tak dá nazvat. Bylo to snad moře stínů, nehmotných přízraků. Vyrůstaly a zase se snášely zpět, jakési vodotrysky neurčitelných věcí, nejspíš duší, ze kterých byl život vysán. Šplhaly se po okolí, tvořily budovy, lesy, postavy, ale znovu zanikaly a potápěly se do tmavého moře.
"Světlo muselo svůj svět ochránit. Vznikla Země, pevná a neproniknutelná, dala věcem tvar a ochranu. Spolu s ní přišla Voda, která nahradila Světlo jako dárce života. Společně dali vykvést Přírodě."
Naskytl se nádherný obrázek idealizované krajiny s vodopády, skalami a lesy. Vůně květin se donesla až k čekajícímu davu a Catherine to neblaze připomnělo zážitek před několika dny.
"Tma věděla, že přes takovou obranu není možné proniknout. proto vyvolal jediný mocný úder, Vítr. Vítr přeletěl zemi, zmrazil vodu na Led, ale nedostal se zpátky. Zůstal ve světě, jako vrtkavý přítel a strašlivý ničitel."
Do zad jim vrazil obrovský závan větru. Neudeřil je, ani s nimi neházel, ale jeho síla a moc byla vidět na první pohled. Prohnal se zemí jako katův bič, kácel stromy, voda pod jeho dotekem mrzla na led a pokrývala všechno kolem. Vítr uháněl dál, měnil vše kolem sebe, až narazil na skálu. Zuřivě se rozlétl proti ní, ale skála zůstala, roztříštila vítr na několik menších proudů. Ty se divoce rozlétly do kraje, ztratili svou prvotní sílu a nikdy se už nespojily. Stromy se znovu uklidnily, tráva zůstala neporušená.
"Světlo se snažilo Vítr vyhnat. Nedokázalo se však zbavit všech proudů. Ty, jež byly vyhnány zaletěly do dalekých, prázdných krajů a tam rozpoutaly Chaos."
Ohromný vír se zvedl přímo před nimi a Cath zděšeně uskočila. Zády narazila do nějaké části Vigyho těla. Na vzdušné víry bude mít ošklivé vzpomínky pěknou řádku dní. Vítr rotoval, nabíral do sebe zemi, vodu i živé organismy, vláčel je sebou a postupně se měnil v černou, děsivou větrnou smršť, ničící vše, co jí přišlo do cesty.
"Tma přijala Chaos na svou stranu. Ale zkrotit jej vyžadovalo spoustu utrpení. Vznikla Krev."
Černý vír se náhle rozzářil do ruda krví, která do něj proudila ze všech směrů. Tma obklopovala šílící vír jako houf dravců, stahujících se ke kořisti.
"Společně zaútočili na Světlo. Chaos a Krev se střetly se Zemí, kterou spálily na prach. Krev však v bitvě vsákla do Země. Jako živel zanikla, ale v posledním boji v sobě rozdmýchala hněv. Vzplál Oheň."
Krev a vzdušný víry vletěly do země. Nastal neuvěřitelný mumraj. Všechno létalo kolem v jediné divoké vřavě, kde se živly snažily zničit navzájem. Země pohltila Krev. V zápětí se ozval strašlivý zlostný výkřik. Zněl stále hlasitěji a hlasitěji, pak náhle zanikl. Místo něj vzplál všude kolem oheň. Celé okolí hořelo a vybuchovalo zběsilými, divokými plameny, které ničily odpůrce i spojence bez rozdílu.
"Ale Oheň byl příliš mocný, ani Světlo, ani Tma jej nedokázali převzít na svou stranu. Oheň se osamostatnil a vytvořil Peklo."
Z plamenů se začaly vynořovat skalní stěny, oltáře a cesty, jiskry přelétávaly sem a tam mezi jednotlivými ostrůvky. Catherine to všechno v úžasu sledovala s otevřenou pusou a nezmohla se na slovo. Takhle vypadá to slavné Peklo.
"Světlo potřebovalo očistit svět od ničivého Ohně. To nejdůležitější uschovala tam, kam se Oheň nikdy nedostane. Pod ochranu Víry.."
A byl tu znovu vesmír, ale trochu jinačí a... krásnější. Nezdál se, že je nějak zvlášť veliký. Všude okolo poletovaly podivné bílé a modré přízraky, zářící jasem na nádherou. To byli Andělé. Andělé ve své pravé podobě.
"Nakonec ale Světlo zjistilo, že pro svůj boj s Tmou musí obětovat vše, co do této doby vzniklo. Uzavřelo proto s Tmou dohodu - odejdou pryč, stáhnou se a nechají svět jejich osudu. Svůj spor začnou jinde. V jiném místě. Ale světlo i Tma nechtěly zmizet nadobro. Každý vložil do světa své vlastní já."
Přeběhl obraz, kde se den střídal s nocí, světlo s tmou. Aerth jemně zatroubil a pokračoval.
"Poté odešli, pryč, daleko za meziprostor, a někteří duchové jejich světů odešli s nimi. Svět zůstal bez nich, stále krásný a klidný. Těch několik duchů samotných živlů, které se rozhodly zůstat, stvořily Magii. A Magie je právě nyní všude kolem nás."
Vzhlédli. Obraz se pomalu ale jistě vytrácel, bledl a pomalu je vracel do reality. Romadeus a jeho zlatý drak stáli na pódiu, kolem nich ohromeně mrkali lidé. Cath chvíli trvalo, než se vzpamatovala. Páni. Právě na vlastní oči zažila, jak vznikly živly.
"Pěkná pohádka," zabručel Vigy, i když ne tak nevrle jako obvykle.
"A jak to tedy podle tebe bylo doopravdy?" zeptala se Catherine a zapojila se do obrovského všeobecného jásotu.
"Jinak," drak se odvrátil a pohlédl na nebe. Začaly se na něm objevovat první hvězdy, ale byly vidět jen matně, jelikož krystal stále vysílal do okolí rudou záři.
"Víš, připomíná mi to Zemi. Tam také mají příběh o vzniku světa. A celé je to vlastně šarvátka mezi Ďáblem a Bohem."
"Tak vidíš, kde lidé berou inspiraci," odpověděl Vigy. Cath se jej chtěla na něco zeptat, ale drak ji neposlouchal. Podíval se na pódium. Zatím kvete.
A květina kvetla. Sotva se obecenstvo probralo, přišlo na řadu několik dalších vystoupení. Napochodovali kentauři s neskutečnou choreografii - lukostřelbou. Vystřelovali zapálené šípy, které se zabodávaly kol dokola svatyně, osvětlovaly ji nejrůznějšími barvami a v neposlední řadě také ještě podtrhávaly úmorné vedro. Catherine měla pocit že se brzo upeče. Ohlédla se na Vigyho.
Sakra, co je s ním? Pořád se dívá jinam, nevnímá, skoro jako kdyby ani netušil, co se tady celou dobu děje. Vždyť za chvíli už musí nastoupit!
Přestala tleskat a nenápadně se přesunula směrem k drakovi. Seděl v koutě, zadumaný, málem si ani nevšiml, že k němu přišla. Sundal pařát z brady a upřel na ni oči.
"Copak?"
Cath neřekla nic. Přišla k němu a sedla si mezi jeho tlapy. Bílé šupiny docela příjemně chladily. Několikrát se nadechla a potom promluvila.
"Co se děje?"
"Že by slavnost Ohně?" nasadil drak spěšně ironický tón.
"Co se děje, že se nezapojuješ?"
Vigy chtěl odpovědět nějakým dalším výmyslem, ale poté tak neučinil. Pohodil hlavou a se zamračeným pohledem se podíval kolem. Poté zavřel oči. Vypadal, jako když spí.
"Nevím. Něco se stane."
"Má to co do činění s těmi žvásty od sukub?" zeptala se naprosto klidně Catherine.
"Trochu."
"Myslíš že mluvily pravdu?"
"Jsem si jist. Ale ještě nevím, na co ta jejich pravda vlastně platí."
"Myslíš že se to bude týkat dneška?"
Vigy zavrtěl hlavou.
"Nevím. Prostě mi to vrtá hlavou."
"Tady jde o to aby se nám brzo někdo nevrtal ve střevech, a to myslím vážně," řekla Cath tónem, ze kterého bylo jasně cítit jisté znudění. Drak pokývl. Dnes není čas na takové řeči.
"Pokud to přijde, bude pozdě. A teď nedokážu odhadnout kdy přesně to bude." dostal ze sebe.
"A co?" Catherine cítila, že už se dostává ke kameni úrazu. Vigy se na ni podíval. Byl to dlouhý, hypnotický pohled, ve kterém rentgenoval její pocity a mysl. Jako kdyby ji někdo rozsekal na kousky a zase složil. Uhnula pohledem na náznak, že se jí to nelíbí.
"Prošvihli jsme toho chlapce." řekl drak najednou a zvedl hlavu. Cath mu věnovala vhodnou nadávku ale podívala se také. Lidé jásali a nadšeně halekali, když Alex v dlouhém plášti s úsměvem scházel z pódia. Tagrath na svém místě spokojeně přikývl.
"Do pekel, za chvíli jdeme my!" zakousla se Catherine do rtu. Zapomene text. Určitě ho zapomene. Nebo něco tomu podobného. Vigy se ani nepohnul. Absolutně ji ignoroval. To bylo k vzteku. Vší silou mu pravou nohou zašlápla prst. Nejspíš to bolelo víc odesílatele, než adresáta. Drak nadzvedl pařát a poněkud tázavě se na ni podíval.
"Hej! Slyšíš? Brzo už jdeme!"
"Jistě, já vím," přikývl drak, ale očima neopouštěl oblohu. Cítí to někdo, kromě něj? Jako by se kolem nich stahovalo lovecké oko. Obrovské, důmyslné a smrtící oko. Ale možná... možná jen panikaří. Otřásl se. Bude se muset pořádně vyspat, až tahle noc skončí.
Minuty odpadávaly jedna za druhou a zkracovaly dobu, kdy budou muset předvést své číslo. Poslední účinkující se vytratili z pódia, které bylo náhle podivně pusté. Vigy se zvedl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama