Konečně se zdálo, že zaparkovala. S obličejem zabořeným do voňavé trávy se rozhodla nevstát. Všechno ji bolelo. I hlava, i když ta trochu víc, než všechno ostatní. Parádní den, vskutku. Cítila se unavená. Nejen z toho, že sotva před několika hodinami byla ještě na bojišti, ale i z náročné telepatické lekce a stejně tak díky Vigyho terapii šokem.
Když už o něm byla řeč... V Catherininém zúženém zorném poli se objevily zahnuté drápy a poté i kus jejích urvaných kalhot.
"Nechybí ti něco?" zeptal se drak při pohledu na cár oděvu.
"Postel." ucedila Cath, přidušená zelení.
"Ale no tak. Takový krásný den..."
"Znám i lepší."
"Ještě ses ani nezvedla a už děláš předčasné závěry?"
Zvedla se. Protáhla se. Podivila se.
Tohle nebyl normální lesík s veveřičkami, šutýrky, jehličnánky a podobnými věcmi, které se vás většinou bolestivě týkají. Tak už třeba ten strom. Pokud se Catherine nemýlila, ještě před chvílí byly jeho listy zelené. To, co v koruně svítilo teď připomínalo perlorodku zevnitř v obludné velikosti. Lísky se třpytily všemi možnými odlesky bílé, světlounce modré a růžové. Stromy byl obrovský - kolem dokola jeho kmenu bylo přilepeno mnoho podivných obydlí z materiálu, který trochu připomínal vosk. Nádherný hladký vosk zářící všemi barvami.
Slova se Cath zadrhla v krku.
"To je v čudu," vyšlo z ní. Ohromeně zírala na podivný panelák, který se tyčil daleko nad Vigyho hlavu. Okolní stromy byly také vysoké, ale ani za nic nemohly soupeřit s gigantickou rostlinou, která zacláněla okolí.
"Pěkné, že? Ale kvůli tomu tady nejsme."
"Uch, co tedy," prohlásila mírně nepřítomná Catherine.
"Právě jsme na místě, kde působí jeden z nejlepších vokálních souborů na světě!" prohlásil slavnostním tónem.
"A kolik je těch nejlepších?"
"Přece všechny."
"Ach tak." rozhlédla se, "a kde jsou?"
Vigy ji napodobil.
"Musíme počkat. Ještě tak asi...patnáct minut."
"Tak čekáme."
Tak čekali. Po několika chvílích si Cath všimla, že vedle nich se usazuje nějaký tvor. Přišel naprosto neslyšně jako stín, vynořil se za padlým stromem. Měl koňské tělo, celé hnědé, trup však lidský, tmavé oči svítily ve snědé tváři pod hustou hřívou hnědých vlasů. Zajímavý hybrid. Catherine to tipovala na kentaura. V RPG hrách sice nebyl tak častý, ale přesto byla ve fantasy natolik zběhlá, že si okamžitě dokázala představit, co by se stalo, kdyby jej naštvala. Vigy sledoval její pohled směrem k příchozímu tvorovi. Kentaur si jich očividně nevšímal. Složil své dlouhé koňské nohy a pohodlně se uvelebil hodný kus od nich, na malém pahorku. Neměl žádnou zbraň, založil ruce na hruď a vyčkával. Cath se nestačila divit.
V zápětí přilétlo několik ptáků a zůstalo vysoko na stromě. Catherine nebyla schopná je zahlédnout, ani odhadnout proč tu jsou. A nebyli posledními, kdo přišel. Tvorové z lesa se ze všech stran vynořovali na mýtině, lehali a sedali do okolního prostoru a s očekáváním hleděli na panelový strom. Kolem ní a draka byl uctivý pruh volného místa. Zatímco přicházeli další a další, na druhé straně mýtiny se posedávající tvorové rozestoupili. Přikráčel drak. Jeho zlaté šupiny se třpytily jako slunce na Zemi. Byl úchvatný. Všichni tvorové mu uhýbali z cesty. Po boku jej doprovázel krátkovlasý mladík. Aerth vypadal velkolepě a se stejnou elegancí se položil do trávy. Jeho kůže se zatřpytila na dohasínajícím světle, lákala oči, aby si prohlédly tu nádheru. Romadeus se s lehkým úsměvem posadil ležícímu ještěrovi k nohám. Zachytil pohled Cath a kývl na ni.
Vigy znechuceně sledoval příchozího a poté obrátil hlavu tam, kam všichni s nadějí hleděli. Catherine byla tuze zvědavá, jaká událost je čeká, když se tu sešlo tolik národa.
"Zatraceně. Kdybych věděl, že jich přijde tolik, vybíral bych vstupné," zavrčel zklamaně Vigy.
"Co bys přesně vybíral?"
"Hmm...řekněme že by bylo obecenstvo trochu řidší," ucedil, při těch slovech propaloval pohledem zlatého draka.
"A co se vlastně bude dít?"
"Už jsem ti to říkal."
"Já vím, ale ptám se znova."
"Radši se dívej."
"Děkuju."
Namířila pohled ke stromu. A ono se už skutečně něco dít začalo. Všichni shromáždění zpozorněli.
Listy na stromě náhle vykvetly do růžových a fialových odlesků. Barvy prostoupily celé okolí jemnou perleťovou září, vše kolem halily do stejného barevného šatu. Catherine otevřela pusu, když se záře rozlila kolem jako záplava vody. Vigy měl hlavu vysoko zvednutou, v očích se mu odrážel obraz mýtiny. Aerthovy zlaté šupiny se spojili s všudypřítomným světlem a vytvořily překrásnou atmosféru.
První dojem byl více než úchvatný. Catherine si přirazila spodní čelist zpět a čekala, co přijde dál. Stejně tak na tom byli asi ostatní.
Zazněl něčí hlas. Cath uměla zpívat docela slušně. Ale to, co se teď rozléhalo okolím bylo... nádherné. Úžasné. Neviděná postava, nejspíš něco podobného ženě, vydávala jen jediný dlouhý tón. Byl překrásný, zněl trochu jako flétna, nebo štěbetání ptáků, nebo... těžko to popsat.
Catherine se to začalo líbit. A to na tom bylo nejzvláštnější. Nikdy, žádná hudba ji tak nevzala jako jediný tón, zazpívaný někým, kdo s hlasem opravdu uměl. Nic víc. Slyšela hudbu, jako kdyby se sama rozezněla, přivolána nádherným tónem. Cath cítila jak jí buší srdce v naději, co přijde.
Hudba a zpěv naplňovaly okolí. Prosákly do všech tvorů okolo, ovládly srdce bytostí, kteří přišli, aby slyšeli úchvatné hlasy nymph, dětí přírody. Celé okolí se zaplňovalo pocity klidu, štěstí a krásy, vděčnosti za život a hlas. Ta píseň neměla slova. Měla něco mnohem víc.
Nové a nové hlasy se přidávaly, čeřily duše i srdce všech, kdož měli tu čest naslouchat. Catherine chtěla jen sedět a poslouchat, slyšet víc a víc. Zpěv byl nádherný, vázal na sebe hudbu, která vycházela z duše samotného bytí, hrála nymphám, aby mohla pomoci rozvít ten krásný pocit, který všechno společně tvořilo.
Bylo to skvělé. Úžasné. Nepopsatelné.
Všichni, kdož seděli kolem byli omámeni. Všichni až na dva draky, kteří seděli na opačných stranách a jen mlčky přihlíželi. Vigy přihlížel zavřenýma očima. Cath si užívala jejich píseň. Zapomněla na hlad, na únavu, všechny její smysly se snažili vnímat nádherný zážitek.
Poté se z nitra stromu zářícího barvami vynořila postava. Nympha. Překrásný tvor. Kůži měla tyrkysovou, jemnou jako hedvábí, vysoké štíhlé tělo. Byla vše, jen ne lidská. Něco v jejích očích, v její kráse je jiné. Trochu to nahánělo strach.
Poté se z nitra stromu zářícího barvami vynořila postava. Nympha. Překrásný tvor. Kůži měla tyrkysovou, jemnou jako hedvábí, vysoké štíhlé tělo. Byla vše, jen ne lidská. Něco v jejích očích, v její kráse je jiné. Trochu to nahánělo strach.
Catherine si všimla, že část nymphího těla splývá se stromem. Jako kdyby byla jen jednou z jeho větví. Ruce, nebo něco takového, měla složené na hrudi. Oči jí zářily, když zpívala úchvatnou píseň.
Cath neměla přehled o čase. Cítila, že se hudba ztrácí, uniká, společně s hlasy nymph, které mizely z dohledu. Za chvíli už i hudba utichla. Poslední hlas, který udržoval kouzlo zpěvu, zmlkl. Záře stromu se vytrácela. Barvy se stahovaly zpět ke zdroji, zanechávaly stromy i keře nuzné a chudě zbarvené. Listy kouzelné dřeviny naposled zazářily perleťovým svitem. Dohasly. Ztratily se v šeru.
Nikdo se ani nepohnul. Neozval se jediný šelest. Catherine ještě chvíli seděla bez hnutí, omámená tím, co slyšela.
Probral ji burácivý zvuk, který se rozlehl po celém mlčenlivém okolí. Očividně vytrhl ze snění i všechny ostatní. Cath zamrkala. Bylo šero. Museli tady sedět nejméně hodinu. Vůbec si neuvědomovala, že by to trvalo tak dlouho. Vlastně, neuvědomovala si vůbec nic.
Zvuk, který je všechny brutálně probral přinutil okolní tvory obrátit hlavu směrem ke Catherine a Vigimu. Cath se nahnula dozadu a potichu zašeptala.
"Vstávej, Vigy."
"To jsem nebyl já," zívl drak, "to byl tvůj žaludek."
Při těch slovech jí konečně došlo, jak strašlivý má hlad. A žízeň. A vůbec. Sekla omluvným pohledem na ostatní. Naštěstí, kouzlo paralyzování opadlo z celého okolí a všichni, kdož byli s nimi na představení se postupně vytráceli. I Aerth s Romadeusem už na svém místě nebyli.
Bílý drak párkrát zívl a protáhl se, přičemž několika stromům urazil kvanta větví.
"Tak co?"
"Zajímavé."
Vigy se usmál.
"Ano. Určitě jsi slyšela o tom, jak různé divoženky vábí a mámí smrtelníky. Teď už jsi i viděla, jak to dělají."
"Hudbou?"
"Napůl. Víš, nejde to nazvat přímo hudbou. je to prostě...já nevím...síla duše. Ta energie, která tebou prochází, vede dech, tvořící tón. A země, podstata tohoto světa a matka tvé duše tě doprovází."
"Poeticky řečeno."
"Díky."
"Ale vůbec nic mi to nevyjasnilo."
"Tak jistě chápeš, jak složité je něco takového umět."
"V tom případě tím, řekněme zpěvem, mohou dokázat nevídané věci."
"Už jsem viděl elfa, který tím zbořil hradbu."
"To muselo být otřesné ječení."
"Ne. Bylo to neuvěřitelně mocné. Dokonce i mě z toho začal svědit nos."
"Teď to s tebou nic neudělalo."
"Část zpěvu je založena na vymývání mozků. Proti tomu jsem až příliš odolný."
"Můžeš zpěvem i zabít?"
"Co já vím, tak bánší to používá naprosto běžně."
"Bánší...takové ty potvory z bažin?"
"Třeba."
Drak se zvedl a kývl směrem vzhůru.
"Tak, pro dnešek to stačilo."
"A proč jsme tady vlastně byli?"
"Napadlo mě, že bychom na slavnosti zkusili něco podobného."
"To si docela fandíš."
"Každopádně."
Drak nastavil pařát.
"Teď si fandíš až moc."