close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

II.

23. července 2008 v 14:17 | Camzza |  O krok
"Zanech dilemat, Leo," zahlaholil po chvíli Semira, "a ukaž se naší společnosti!"
Společnost?
Jen banda odsouzenců na smrt.
Leopold zvedl hlavu.
Mýtinu dosud zalévalo dohořívající světlo. U stěny věže sedělo v zákrytu několik postav, rozmístěných kolem ohniště. Kroužkové zbroje se jim leskly pod plášti a meče v pochvách opřené o zeď vyprávěly nejednu historku.
I to bude k ničemu, pomyslel si Leopold.
Se Semirou po boku přešli přes travnatý koberec a zastavili se poblíž hloučku. Lidé kolem ohniště zvedli hlavy.
Mladí. Mladí a naivní.
Mladí, naivní a prakticky předem mrtví.
"Můj velký velitel chtěl říct," prohlásil Semira do hrobového ticha, když viděl, že Leopold se k slovu nezmůže, "jak je rád, že vás tu všechny vidí a těší se na další spolupráci."
Po očku sledoval svého velitele a doufal, že se alespoň na chvíli přestane tvářit znechuceně.
"Vyřiďte mu, že děkujeme," odpověděla ironicky dívka, jediná z pěti společníků a upřela na Leopolda zelené oči.
Leopoldova tvář mohla soutěžit s ledovcem.
"Ehm," odkašlal si spěšně Semira, "takže Leo, rád bych ti představil tady Iren. Dlouho sloužila v lesních družstvech u..." vrhl na ni tázavý pohled.
"Odstřelovačů," dokončila Iren a vzdorovitě se podívala na Leopolda.
Odstřelovači? V lese? To, co máš u sebe, je dlouhý luk. Řekni mi, jak bys s ním chtěla sejmout někoho z korun stromů? Možná máš výcvik polní gardy. Víc těžko.
Počítám, že tady by nestačilo, ani kdyby tě trénovali bozi.
"Dobrá," prohlásil Leopold pomalu.
Semira pochopil tři následující věty, které nebyly vyřčeny, a pokračoval.
"Kalander, voják z bitev u jižního pohraničí, Elen, no, je to sice elf ale pořád stojí za to jej mít ve skupině, Train, fajn chlap... a tady Sir Dalthor," pokynul k muži, sedícímu zády k obzoru.
Byl jen o málo mladší než Leopold, v zjizvené tváři měl soustředěný výraz, na klíně držel připravený obouruční meč. Hrudní plát téměř zbrusu nový, spíš matný než naleštěný. Fialový paladinský plášť visel přehozený přes kolena.
V očích měl něco, co Leopold neměl rád, i když věděl, že s ním je to stejné.
Jistotu. Odhodlanost. Zkušenost.
Kdyby tam tak měl budoucnost.
Leopold všem pokynul a obrátil se k Semirovi. Muž s černými vlasy se pousmál.
"Zvykni si, že jsme veselá parta, Leo," oznámil bodře.
"A jste ochotni jít i do tvrdé práce?" zeptal se Leopold poněkud unaveně.
"Och, že se ptáš."
"Tak rozdělejte oheň. A bavte se, dokud to jde." Leopold kývl na Semiru a věnoval jeden mlčenlivý pohled po okolí.
Nikdo se ani nepohnul.
A Leopold sám odešel.
Dívali se za ním, dokud se beze stopy neztratil v houstnoucím příšeří, které padlo na celé okolí. Semira zakroutil hlavou a povzdychl si. Po chvíli vytáhl z kapsy části křesadla a poklekl k ohništi.
"Je takový pořád?" zeptala se Iren, oči upírajíc směrem k lesu, kam se jejich nový velitel vytratil.
"Ha ha ha," ušklíbl se Semira, když se mu pod rukama objevil plamínek, "dnes měl dobrou náladu."
"Proč se tak chová?" mladík, známý jako Train, si shodil z ramen plášť a přisedl k ohništi.
"Asi si myslí, že jsme všichni šťastní, když nám věnuje svá líbezná slůvka." opáčil kysele Semira a foukl do plamenů. Jiskřičky zaletěly pod hranici a okamžitě se rozhořely na suchém roští.
"Možná mu někdo kdysi dávno ublížil," přemítala Iren.
"Neznám nic, co by mohlo komukoliv ublížit tak, aby se choval jako on," prohlásil Kalander nahlas.
"Tak jsi toho ještě příliš neviděl."
V nastalém tichu bylo slyšet jen praskání větviček.
Semira si odhrábl vlasy z čela a odstoupil od rozhořívající se výhně.
"No tak, pánové," obrátil se ke společenstvu, "Kalandere, sire Dalthore, je to náš velitel. A my bychom si měli udržet morálku."
"Na čem ji chceš postavit? Na jeho nevrlých slovech?" zabručel Kalander.
"Můžeme se o to alespoň pokusit."
"Možná nám to časem řekne sám, co jej trápí," hlesla Iren.
"Ha ha, tak s tím bych nepočítal, děvče," zavrtěl Semira hlavou a pohodlně se usadil k ohni.
Chvíli bylo ticho.
Elen, elf postávající u mechem porostlé zdi, se zadíval do tmy směrem k bráně věže. V očích mu zajiskřilo.
"Zajímalo by mě, proč povolal právě nás," řekl zastřeně.
"Povolal právě nás? To jsi se trochu zmýlil, čaroději." Kalander rozmrzele kopl do blíže neurčeného objektu, "jsme banda hlupáků, která se nechala najmout starým chlapem, který neví, kde si vylít vztek."
"Mluvíš o tom muži, Leopoldovi? Je rozmrzelý, jenže to ještě neznamená, že je zlý," opáčil Elen, "ublížil ti snad, Kalandere?"
"Ne," připustil muž, "ale čekám, jak na nás bude milý ty tři měsíce, co tu s ním budeme trčet."
"Nestěžuj si na službu, Kalandere. Chceš se snad vrátit na svoje bojiště?" ušklíbla se Iren.
"Co? Nikdy jsem, sakra, neřekl, že se chci vrátit do armády. Prostě jen dlouho nestrpím ten milý Leopoldův hlas."
"Nesuď předem. Třeba bude dobrým velitelem," uklidňoval jej Train.
"Jo, to může být. Ale jsem venku z disciplíny, kde jsem byl jeden z tisíců. Tady jsem doufal, že si alespoň trochu ulevím."
"V životě si neulevíš. A to, chlapče, ani na jednu noc."
Kalander se nasupeně obrátil za sebe.
"To jste se proti mě všichni spikli? Nejsem chlapec, rytíři, jen říkám, co si myslím. Možná," nasadil mírně pohrdavý tón, "jsem neviděl ze světa tolik jako ty, ó sire Dalthore, ale šel jsem do téhle věci, abych zjistil, jaké to je, být trochu důležitý."
"Tady si toho užiješ," prohlásil Semira, který celou dobu seděl u ohně se sepjatýma rukama a čekal na konec hádky, "stejně jako vy všichni. Teď navrhuji, abychom si dali něco na zub."
"A to pod tou svojí koženou tunikou schováváš maso na večeři, Semiro?" zeptala se Iren a trochu se pousmála, "nebo by se ti tam nevešlo?"
"Oceňuji tvou horlivost, Iren," pravil opatrně Semira, převalujíc její slova v hlavě, "doufám, že jsi nezapomněla své umění, protože jídlo dovezou teprve zítra z Nerionu. Do té doby si musíme sehnat obživu sami."
"Myslíš že je moudré, abychom chodili po nocích lovit zvěř, když nás sem poslali kvůli skrytému nebezpečí?" prohlásil zpěvavě elf a prohlížel si prsten na své ruce.
Semira se poněkud unaveně pousmál.
"Tohle je obyčejný les, Elene. Les u města. Co kromě vlků v něm může být?"
"To nevím. Myslel jsem, že mi to povíš ty."
"Možná jsi zapomněl, ale já jsem tu prvně, stejně jako ty, čaroději."
"Takže nás sem poslali jen kvůli vlkům?" Iren zvedla hlavu a podívala se na Elena a zpět k Semirovi, "žádné tajné zlo, o kterém se všude hovoří?"
"Je to strážnice. Naším úkolem je chránit lidi před bandity. To je celé."
Train chtěl něco říct, ale přerušil jej zvuk dření kovu o kov. Sir Dalthor si shodil plášť z klína a povstal. Plátové brnění problesklo mezi látkou a odráželo svit ohně.
Ostatní vzhlédli. Paladin je přejel zamračeným pohledem. Uchopil pochvu s obouručním mečem a přehodil si ji přes rameno.
"Kam jdeš?" zeptal se Train.
"Do lesa. Než vaše diskuse skončí, seženu něco k jídlu."
"Půjdu s tebou. Chtěl bych se tu trochu zorientovat," mladík v mžiku sáhl po krátkém meči a připjal si jej k pasu.
"Dobrá," svolil Dalthor.
Iren se okamžitě chopila svého luku a přehodila si toulec se šípy přes rameno. Tvrdý rytířův hlas ji zarazil ve stoje.
"Zůstaň tady, děvče. S tím lukem by ses potmě jen motala."
"Ach, chci vidět jeho, jak se plíží mezi stromy v těžké zbroji a honí srnečky s obouručákem," zamumlal Kalander, když postavy zmizely mezi potemnělými stromy.
"Zůstaň tady, děvče, s lukem by ses jen motala," procedila nasupeně Iren a mrštila zbraní do trávy, "tak jak chce. Stejně se mi zdá horší, než ten Leopold."
"Rytíři mají svou pýchu," řekl suše Elen.
"Mají nos nahoru, to je celé, odsekla dívka a odvrátila se směrem, kam lovci zamířili.
"Hm, možná mají proč."
"Stejně jako čarodějové, že, elfe?" nadhodil Kalander.
Elen zmlkl a dál se díval do plamenů. Iren zakroutila hlavou.
Takže to byly jen říkanky. O hrdinech, o kraji v nesnázích, o přátelích na život a na smrt. Kde na to vzali námět? Podívala se na Kalandera, rozmrzele prohlížejícího svůj štít, Elena a Semiru. Ten, jako jediný se zdál docela klidný. V prstech držel malou větvičku a bezmyšlenkovitě s ní točil. Očividně jej netrápila otázka morálky a tak podobně.
Jsme jen tlupa bojovníků, každý sem přišel ze svého vlastního zájmu, ostatní pokládáme spíš za konkurenci. Tomu se má říkat družina?
Vzpomínala na muže, jehož jméno bylo napsáno na dopise, který vyvěsili v její osadě. Hledal osoby, které se nebojí, které jsou spolehlivé a udělají to, co se jim řekne. Přemýšlela, jaký musí být člověk, který tu prosbu psal.
Přemýšlela, i když ohniště už zhasínalo, přemýšlela, když dorazil Train a Dalthor, přemýšlela, když se po chutné večeři z masa divokého prasete ukládali ke spánku.
Přemýšlela, jaký musí být jejich velitel.
Velitel s podivným jménem.
Leopold Taratorela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama