close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VI.

23. července 2008 v 14:22 | Camzza |  O krok
Kalander si přetáhl plášť přes hlavu. Ze schodiště vypadala scéna venku dost nepříjemně. Jakmile vyšel ven, do natažené látky zabubnovaly kapky deště jako kulky. Z lemů začala okamžitě proudem valit voda.
Přes liják málem neslyšel vlastního slova.
"Tak co?" zařval do deště.
Semira, od hlavy až k patě mokrý jako nutrie, se na něj přes závoj vody podíval.
"Naprosto skvělé, příteli," odpověděl ironicky.
Kalander si jej změřil pohledem.
"Chápu. Kde je Dalthor?"
"Očividně považoval za důležité v tomhle počasí poctivě hlídkovat," Semira nakrčil nos a přimhouřenýma očima přejel okolí, "co Elen?"
Kalander si vyměnil ruce, kterými držel promokávající plášť, a odpověděl: "Je mu líp. Proč, proboha, celou dobu stojíš na tom dešti?"
"Víš, ještě před pár minutami jsem stál na terase a byl pěkný, trošku zamračený den. O pár vteřin později jsem se snažil schovat, ale po chvíli to," podíval se na sebe, "jaksi ztratilo smysl."
"Aha," pochopil Kalander. Na tomhle světadíle jsou lijáky časté a nečekané. Semira zmokl prakticky okamžitě.
Déšť jako na povel začal řídnout. Oba dva s nadějí pohlédli vzhůru. Kapky padaly čím dál méně a nakonec po nich nezbylo nic než voda, sahající o něco výše než jejich podrážky. Kalander vytřásl z pláště několik litrů vody a jako se nechumelilo si jej hodil na záda.
"Oh, očividně se nad námi někdo slitoval," usmál se Semira do nebe, poté i na své promáčené boty.
"To doufej."
Sir Dalthor se objevil stejně jako déšť - nečekaně a bez varování. Kalander mu za to rozhodně nebyl vděčný. Potěšilo ho, že i rytíř se očividně nevyhnul bouři. Mít mokro pod brněním - to není příjemné. Semira mírně protočil oči v sloup a obrátil se na příchozího.
"Kolik smrtelných nebezpečí jsi odhalil tentokrát?" zeptal se s nadsázkou. Sir Dalthor na něj vrhl podmračený pohled.
"Pokud tě zajímá smrtelné nebezpečí, chlapče, vběhni na pár minut do lesa a vyřvávej na celé kolo. Pokud máš zájem slyšet i drobnější věci, zmírni tón."
"To bys měl spíš ty, rytíři," zavrčel Kalander. Jeho arogance mu i po několika hodinách, co se znali, lezla na nervy. Dalthor se přestal opírat o zeď a tvrdě se na něj zahleděl.
"Nevíš, proč vlastně přicházím, nevíš, jestli je to důležité. Může ti to zachránit život."
"Oh, bože..." Semira propadl zoufalství. Tohle skončí špatně.
Kalander rytíře a jim podobné znal. Mnoho jich viděl umírat. A všichni byli před smrtí stejně nadutí.
"Vím, že jsi zase dělal na vlastní pěst, Dalthore. Chyběl jsi na hlídce. Něco na nás zaútočilo."
"Hlídej si svou kůži. Nevíš, kdy se tě ostatní rozhodnou podrazit."
"A to máš ze své vlastní zkušenosti?" pozvedl obočí, "Podrážet dokážeš stejně jako kdokoliv jiný."
"Pozor na svá slova, pse," zavrčel rytíř. Náhle stáli proti sobě jako dva boxeři v ringu, připraveni se pobít; "Mé jméno je sir Dalthor, a více než oprávněně."
Kalander se dostával do ráže: "Je mi naprosto jedno, jak ti říkají doma! Vy paladinové se chvástáte, jediné, o co se snažíte, je vybudovat si respekt," při posledním slově se zapitvořil, "ale jediné, cos získal u mě, je zhnusení, Dalthore, zhnusení!"
"Je mi jedno, co si o mě myslíš. Uvidíme, kdo má větší cenu."
Kalander naplněný vztekem mu věnoval jeden, dva sprosté názvy. Rytíř si jej odmítal déle všímat a obrátilo se na Semiru.
"Ano?" tázal se Semira nevinně. V průběhu hádky zavedl řeč s přilétnuvším drozdem a vyzpovídal se mu z toho, jací jsou ti dva pitomci.
"Kdy měli přijet se zásobami?"
Ta otázka nebyla triviální, říkal si Semira. Opravdu, kde se zdrželi? Už bylo téměř poledne. Poprvé si také uvědomil, jaký má hlad.
Sir Dalthor si všiml jeho váhání.
"Měli bychom se tam jít podívat."
"Teď těžko. Elen na tom je špatně a my...jsem úplně mokří," prohlásil Kalander. V hlase mu znělo, že pomalu chladne. Rytíř vzdorovitě zamlkl, ale poté pokývl.
"Půjdeme tam. Nemusíme jít všichni."
Kalander zavrtěl hlavou.
"Můj názor? Je to sebevražda. Neviděl jsem bandity, kteří by přepadali vůz s jídlem. Lapkové hlad rozhodně nemají."
"Ať už to bylo cokoliv," přerušil je Semira, "musíme se poradit s Leopoldem. Je přece jen náš velitel a..."
Následovalo ticho, které by se dalo vyjádřit slovy:
Ach ano, Leopold...
"Ehm, tím chci říct, abychom šli dolů a počkali si, co na to řekne."
"Dobrá."
"Hm, tak jo."
Semira se usmál. Hodní kluci. Snad se mu nepoperou na schodišti.
Kalander otevřel dveře a sešel dolů. Dalthor se ještě naposledy rozhlédl a zabouchl za sebou. Se Semirou uprostřed vyrazili dolů.
Rytíř přemítal, jestli tohle patří do rozvrhu. Netušil, že by to mělo začít přepadením. Co ho v tuto chvíli znepokojovalo nejvíce, bylo, kolik toho ví ten zatracený Leopold.
Odpověď na něj čekala dole pod schody.
Iren. Nevypadala nadšeně.
"Copak?" zeptal se Semira. Iren si je zběžně prohlédla, poté zavřela oči a jakoby proti své vůli prohlásila"
"Na usušení máte půl hodiny. Sejdeme se ve vstupní hale. Ozbrojení."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama