close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VII. 2. část

24. července 2008 v 16:12 | Camzza |  Legenda o Sharen I.
"Bože!"
"Ne, mě se ptej!"
"A jak," zařvala Catherine zoufale, "se mám asi chytit?"
Odmlka.
"Já nevím! Prostě se drž!"
"To není sranda!"
"Já se nesměju!"
"Vigy, ne, na zádech ne!" Cath se křečovitě držela ničeho, čeho se mohla chytit a s hrůzou zírala dolů z vysokého útesu. Ležela drakovi na hřbetě mezi křídly a třásla se od hlavy k patě.
"Když tak tě přece chytím."
"Jo, ale až na zemi!"
"Ani se nedozvíš, že jsi spadla."
"Ale teď jsem naprosto při vědomí!"
"Tak nebuď!"
"To bys potom skočil dolů!"
"Skočím každopádně!"
"Ne! Nedělej to!"
"Musíš se to naučit!"
"Ale nemusím se zabít!"
"Jenom zmrzačit!"
"To mi nezní hezky!"
Židle´ je taky divné slovo a potřebuješ ji!"
"Ale i židlí tě může někdo umlátit k smrti!"
Vigy se odmlčel. Povzdechl si. Složil křídla a ustoupil od okraje srázu. Z Catherine na jeho zádech vyšla kvanta zadržovaného oxidu.
"Tak dobře."
Pochopil, že tohle není dobrá strategie. Cath byla inteligentní, ale strach v ní rostl s každým dalším letem. Pokud ji chce dostat do vzduchu, musí to být ve chvíli, kdy je to opravdu nutné.
Přemítal, kdy se mu taková chvíle naskytne.
Catherine byla na půl cesty z jeho zad. Rozklepaně se svezla po šupinatém boku a dopadla na milovanou zem.
"Díky," dostala ze sebe úlevně.
Vigy kývl. Rozhlédl se. Bylo docela hezké odpoledne. Hned, jak si odpočinula od zkoušky, vzal Cath na létání. Sám si nebyl jistý, jestli ji chce nést rovnou na zádech. Ale nedalo se nic dělat. Druhá zkouška se blíží. A tam už bude muset umět alespoň trochu létat. Nemůže ji pořád nosit jako lahvičku s parfémem. Buďto se tento týden naučí udržet na zádech...nebo...
...Nebo se to naučí už dnes.
Vigy sledoval na obloze černou skvrnu a na obličeji se mu rozrůstal úsměv, jako když žralok v moři narazí na expedici topících se turistů.
Dost ošklivá metoda. Ale byl si jist, že nesmírně účinná. Teď už stačilo si vymyslet nějaký pěkný název.
"Hej! Cukřenko!" zařval z plných plic.
Waren zaslechl jeho provokativní hlas. Nemusel dlouho přemýšlet, aby mu došlo, že to bylo na něj.
"Ty zmetku..." ulevila si Catherine. Její zločinecké myšlenky předběhly jejího druha.
"Co zase chceš, krysáku!" nasupil se Waren. I když byl daleko, jeho velikost a zlaté drápy nebylo možné minout. Mával křídly jako temnými plachtami a vyčkával odpověď. Vigy předstíral upřímné překvapení.
"Ach, to jsi ty? Spletl jsem si tě s motýlkem!"
"Varuji tě, bělouši..."
"A nebo to bylo létající koště?"
Waren vychrlil oblak ohně a střemhlav se vrhl po Vigym. Ten se potměšile zachechtal a roztáhl křídla.
Rychle! zahřměl telepaticky na Catherine.
To není fér!
Tak tě tady nechám v jeho společnosti, to říkáš?¨
Catherine uronila rychlou slzu. Vydrápala se drakovi na záda a pokusila se mu obejmout krk. Tedy alespoň částečně.
Vítr zavířil. Vigy spadl dolů.
Cath ze sebe vyrazila neartikulovaný zvuk. Proud vzduchu ji přimáčkl k dračímu hřbetu, vyvolával dojem, že se někde nabodla. Z očí jí šly slzy jak se řítili šílenou rychlostí vstříc zemi. Srdce jí bušilo na poplach, vedle ní byla složená dvě obrovská křídla. Vigy letěl k zemi jako šipka, oči mu planuly a čím dál víc nabíral rychlost. Země se blížila.
Vigy sebou trhl a roztáhl křídla. Catherine čekala že křídla zůstanou viset ve vzduchu, zatímco oni dva udělají z Univerzity svým dopadem nový Grand Canyon. Kupodivu se mýlila. To však v tuhle chvíli bylo vedlejší.
Obrovský větrný vír se přes ni přehnal a nadzdvihl ji. Nestačila ani ceknout, ruce se jí odlepily od dračího těla. Věděla že letí dozadu.
Stalo se to moc rychle. Hrábla rukama do prázdna. Pravá jí sjela po hladkých šupinách, ale druhou zaklínila za osten na Vigyho ocasu. Čas, kdy si zlomí zápěstí se počítal na sekundy, přesto se ještě stačila chytit druhou rukou. Svaly jí bolely, do nohou vrážel tvrdý konec drakova ocasu. Cítila, že už se dlouho neudrží. Z nedostatku slov řvala co nejhlasitěji:
"HOŘÍÍÍÍÍ!"
Vigy vyrovnal střemhlavý pád a vrhl krátký pohled dozadu. Sotva mohl zahlédnout barevnou šmouhu, která mu nepříjemně škubala s koncem ocasu.
"Drž se!" zahulákal. A zrychlil.
"Chceš naštvat?" odpověděla mu Cath vyzývavě. Když už se musí rozmlátit, tak stylově. Stejně už se nemohla déle udržet.
Ruce jí sklouzly po šupinách. Kolem hlavy se jí přehnal bodec na konci Vigyho ocasu a najednou byl daleko před ní. Jejího těla se na okamžik zmocnila jakási lehkost, s kterou vyletěla do vzduchu, když drak zrychlil. Užívala si to. Tedy jen těch pár setin vteřiny, co to šlo.
Nabírala dynamiku. Příští zastávka - země, poloměr dopadu 10 a více metrů. Ani se moc nebála. Více méně to ani nestíhala. Letěla šílenou rychlostí dolů, vzduch s ní házel a přetáčel ji na všechny strany. Catherine stačila koutkem oka zahlédnout koruny listnatých stromů.
Takže to bude navíc i trochu bolet.
Prolétla větvovím jako přetížený plameňák. Přerážela malé i větší větve. Kolem obličeje jí svištělo listí. V poslední vteřince, když se odírala o silnou větev jí konečně došlo, že padá. Nezačala řvát. Stejně to nemělo cenu. Země nadosah. Příšerná rychlost. Veverka na břichu.
S gigantickým žbluňknutím vletěla přímo do jakési tůňky. Voda se rozlila všude kolem a zaplavila okolní mechové ostrůvky jako tsunami. Catherine měkce dopadla na bahnité dno vodní plochy. Veverka na ní se marně snažila vyplést drápky z jejího trička.
Cath chvíli trvalo než se vzpamatovala. Ucítila na jazyku chuť nasládlé bahnité vody. Otevřela oči. Pod víčka jí vnikaly nepříjemné objekty, plovoucí kolem. Asi pět metrů nad ní se třpytila hladina, na které probleskovalo světlo mezi listím. Snažila se nevnímat ohavnou bolest v uších. Jednou rukou chytila polomrtvou veverku, druhou ze všech sil zabrala nahoru. Mohutným kopnutím se odrazila od měkkého bahna a několika silnými tempy se přiblížila k hladině. Boty obalené nadílkou hnusu ji táhly mírně dolů. Uši pomalu povolovaly, ale dechu se nedostávalo. Naposledy zabrala oběma rukama (i s ubohou veverkou), dokud se její hlava nevynořila na hladině močálu. Vyprskla směsici vody a dalších, těžko identifikovatelných příměsí, a vděčně se nadechla. Chlupatého tvorečka vyzvedla na hladinu a udržovala se nad vodou díky střídavému mávání rukama a nohama.
Veverka byla mokrá tak, že se to na její druh ani nehodilo. Catherine se rozhlížela po divně zavánějící bažině a hledala útulný mechový ostrůvek. Několika tempy s hlodavcem nad hlavou se dostala až k téměř pevnině. Ostrůvek proti vodě nebyl prakticky žádná změna. Výhodou bylo, že jste se v něm nemohli utopit. Catherine položila veverku na mechovou pokrývku a dloubla do ní prstem.
Malý hlodavec byl očividně myšlenkami někde u oříšků, ale zdálo se, že je naživu. Několikrát sebou škubl, zahýbal ocasem. Cath se uvelebila do čvachtavého podlaží vedle něj. Okolí nevábně páchlo po rozšlapaných hruškách. Cítila, jak se jí na mokrém těle začíná tvořit husí kůže. To, o čem si původně myslela, že je chuchvalec řas v jejich vlasech, se začalo hýbat.
Zvládla to rychleji než jindy. Stála teď na ostrůvku, od vody byl rozeznatelný jen díky obrysům. Veverku vedle sebe téměř neviděla, jen jako nejasný stříbrný obláček. Vznesla se do vzduchu. Bylo to něco jiného, než létání. Prostě stojíte a před vámi se posunuje svět. Tmavomodrý svět.
Na obloze zahlédla již přibližujícího se Vigyho. Nejspíš tušil, kam Catherine dopadla a na to místo se vracel. Dívčina mysl k němu přilétla. Byl zde jako ohromný obrys draka, utkaný ze stříbrných vlákýnek. Stačilo se jen jemně dotknout.
Zdravím ze záhrobí, řekla dramaticky.
Spíš z toho močálu, ne?
Nechtěl bys přestat kecat a radši něco dělat? Je tu docela nepříjemně.
Otevřela oči. Téměř po kolena se propadala do rozměklého trsu mechu. Veverka už byla na nohou. Tedy nejspíš, jelikož ji Cath nikde neviděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama