Můžete to nazvat příběh o hrdinech a hrdinských činech, příběh o nemožném, příběh o fantazii a snech, příběh o ideálech, které dělají z lidí vznešené a neposkvrněné tvory. Můžete si o tomhle tématu myslet co chcete.
Toto je příběh o cti.
Říká se, že co je drahé, o to musí člověk bojovat. S tím naprosto souhlasím. Vždyť si vezměte třeba slávu. Sláva je na jednu stranu věc, kterou člověk nechce ztratit, která z něj dělá něco víc, než jen zápis v matrice. Dělá z něj osobu, která vryje do dějin alespoň nepatrnou řádku, která utkvěje v paměti i dlouho po tom, co její čas vyprší. Ale věhlas je drahý - jak těžce jej dobýváš, snadno jej ztratíš.
Co láska. O lásku člověk vždycky musí bojovat, ať už chce, nebo ne. Možná někoho napadne cesta prince do náruče smrti pro příslib ruky princezny, jiný si vzpomene jak dlouho musel čekat před dveřmi, aby JI alespoň zahlédl. Tomu se také říká boj.
Spravedlnost. Dobro. Pomsta. Ideály, které tvoří hrdiny, ale které je mohou naopak stáhnout ke dnu. Každý za ně bojuje, protože tyhle věci za to stojí. Někdo za ně zaplatí draze, ten druhý stojí na vrcholu sladkého dortu, jakožto cena za lstivost.
A čest. Čest. Ta zatracená čest. Slovo, které má na rtech každý rytíř, vyrážející s praporem do války. Čest, po které touží stíny, bezradně plující tmou, beze jména, bez hodnosti. Ti, kteří o ni bojují jsou nazýváni pravými hrdiny. A hrdina je ten, kdo vryje do knih věků tu nejdelší řádku, zanechá největší jizvu, která přesáhne všechno ostatní. Nebo snad ne?
A o co tedy bojují hrdinové?
O co bojoval muž jménem Cloud? Sepiroth, Kadaj, všichni nepřátelé byli donuceni sklonit se před sílou jeho meče, tejně tak jako se hroutili před desítkami jeho přátel. Bojoval o čest? Bojoval, protože musel. Protože to tak mělo být. Protože on byl hrdina. Ale o cti nepadá jediné slovo.
Rytíř řádu Zářícího srdce, bojový kněz ve jménu boha strážce Helma, šlechtic, jehož rodina byla od základů rozvrácena a v neposlední řadě také věrný společník a přítel v boji Anomen Delryn. Jeho pochybnosti, zda - li bude přijat do Řádu zůstaly daleko za ním, jen jako pouhý stín v dlouhém příběhu, který končil vždy vítězstvím. Žádný z protivníků jej nezničil, stejně tak, jako jej v jeho loajalitě neotřásl ani fakt, že vůdcem jeho družiny je dítě Bhaala, mrtvého boha Zabíjení. Anomen bojoval pro slávu, pro své přátele. Zabil ty, jejichž existence ohrožovala svět. A stal se hrdinou. Měl svou čest. Avšak bojoval o ni?
Nebo zaklínači. Nemilosrdní pobíječi lítých nestvůr, mutanti stvoření pokusy a tvrdým tréninkem, jejichž život visí jen za znalostech meče, znamení a lektvarů. Jejich práce je tvrdá, ale odměnu vyzvedávají od lidí v podobě blýskajících se orénů. Ani Bílý vlk, nejslavnější ze všech zaklínačů, znám po celé zemi jako Geralt z Rivie, ano on nebojoval se Salamandrou kvůli cti. Měli něco, co patřilo jemu. Chtěl to zpět. Chtěl pomstu. Přesto se na něj nikdy nezapomnělo.
Dá se snad nazvat hrdinou i ten, který později sám propadl v nemilost? Možná. Tehdy jej země přece potřebovala. Tehdy byl mocným a nelítostným, temná podzemí se v jeho krocích bortila, nestvůry prchaly v hrůze, tajemství arcibiskupa Lazaruse a konečně příběh samotných pekel se otevíral společně s dalšími patry nebezpečí. A nakonec, když samotný vládce strachu a pekel ležel bez hnutí na zemi, právě tehdy v okamžiku největší slávy se to zvrtlo. Avšak byl to boj za svobodu. Ne za čest.
A to zlo přišlo znovu. Městy se šířila hrozba z tušeného, zpěvy o jeho hrdinství zanikaly v pláči a strachu. Nový Diablo se svými bratry povstal a nyní už nebylo cesty zpět. Bylo jen na hrdinovi, aby dal věci do pořádku. A všichni víme, jak to dopadlo. Znovu boj za zem, za archanděla, sám za sebe. Slovo čest chybí.
Co takový Gelu? Hraničář, nalezen a vychován k službě Earthii generálem Kendalem, napůl člověk a napůl elf z Vori, snící o vstupu do Lesní hlídky, kterého se mu nakonec také dostane. Tak skromný sen pro muže, jež později zbavil AvLee hrozby ze strany nekromantů z Deyji, ubránil a zničil strašlivé impérium Eofolských ďáblů ovládl nejstrašlivější zbraň, Meč zkázy. Jeho vlast byla zachráněna. Co se dá říci o jeho cti?
Snad se sláva nalézá i na místech, která jsou prohnilá dobou, na místech kde jsou ideály k smíchu, odsuzovány čistě jen proto, že se nedají prodat nebo sníst. Přitom právě tam, ve městě jménem Ankh - Morpork vyrůstal muž, pod jehož rukou se sjednotila hlídka, byly odvráceny hrozby z Klače a trpaslíků Überwaldu. I sir, velitel a vévoda Samuel Elánius musel na své cestě bojovat. Ale za co? Dokázal by postavit celou Hlídku na cti?
I nejslavnější myšák všech dob, statečný Rípčíp by řekl, že o čest bojoval už mnohokrát. Možná jednou. Ale jeho snahy mířily na do mnoha směrů.
Komu tedy náleží boj o čest?
Cloud, Anomen, Geralt, Gelu, Elánius, Hrothgar z Ledových plání, Arthas... nebojovali o čest. Rvali se o své životy, o moc, o peníze, o vlast i jen tak ze sportu. Ale ne pro čest. Tu totiž už dávno měli.
O čest se rval malý Sam, tehdy, když ještě jako malý pobíhal v zaprášených ulicích Stínova. Neměl téměř nic, žádné peníze, žádný věhlas. Ale měl čest. Měl ji, protože si ji vydobyl, když jednoho ze svých soupeřů zahnal do Ankhu. Zní to obyčejně? Ale vždyť čest je naprosto obyčejná věc.
Čest je jméno beze zvuku, není to sláva ani statečnost. Je to věc, která zůstane, když všechno pomíjivé zhasne, věc která s námi je od začátku až do konce, která nám dává něco, co hrdinové nemají. Dává nám možnost bojovat jen a jen pro ni. Pro nic jiného.
Každý sedí zamlkle na svém místě. Klopí oči, jako kdyby nechtěl vidět ty povozy, jež odvážely jídlo a zbraně pryč, vyrvané z našich rukou, poslané nedobrovolným darem. Před kočárem to vše sleduje, on, který si usmyslel válku s jinými, ten který si to může dovolit, protože my, my lidé nemáme nic. Jsme jen loutky, vlastnictví určené k práci a následnému vykořisťování. Nemáme svobodu, ani svůj vlastní život. Čekáme jen na chvíli, kdy přijde soud a naše dny na světě skončí. Mezitím nás osud zkouší, udílí jedno trápení za druhým. A my nejsme schopni se bránit.
Zvedám se ze země. Mé oči propalují postavu u kočáru, jako kdyby jí chtěly vyrvat srdce z hrudi. Zatínám pěsti.
Raději zemřít se ctí, než žít v bahně.
Vím že nemohu vyhrát. Vím že tím nikomu nijak nepomůžu. Já ale chci pomoci sobě.
Budu bojovat jen za jedno.
"Za čest!"