Toto je příběh obyčejného člověka, který se snaží pomstít svou dceru.
Netvrdila bych že je to dobrý příběh. Zato říkám, že je reálný. Možná spíš smolný, ale o to tu jde. Nebezpečí smrti číhá na tolika místech. A ne každý má tolik štěstí aby je s úspěchem zvládl.
Netvrdila bych že je to dobrý příběh. Zato říkám, že je reálný. Možná spíš smolný, ale o to tu jde. Nebezpečí smrti číhá na tolika místech. A ne každý má tolik štěstí aby je s úspěchem zvládl.
asi 14. stol. n. l.
Vrah projeví velkou zručnost, když zapálí dům a ještě někoho zabije. Ostatní lidé to ale moc neoceňují. Sergal byl jeden z těch, kteří nevěří ve svou sílu, prostě se jenom snaží. V mnoha případech snaží přežít. Ale když byste byli v čadícím domě a nějaký hulvát vám sice rafinovaně, ale definitivně zabil dceru, první co byste udělali tak to vrahovi oplatili. Nebo se udusili kouřem.......
Sergal zděšeně zíral, jak se děvče bez života sesulo k zemi. Bylo bílé v tváři a rána v břiše značila, že je konec. Sergal se vrhl k ní, aby chladné tělo zachytil. Nemělo to cenu a navíc si odřel ruce.
"Au!" sykl.
Stiskl si ruku a našpicoval nos po podezřelém pachu. Oheň už plápolal na mnoha místech a dům byl plný čadícího dřeva a odpadu. Sergal cítil, jak mu kouř vniká do chřípí. Naposled se podíval do tváře mrtvé dcery a vyběhl směrem, kudy utekl zloděj. Prach mu zahlcoval prach a on, celý ukašlaný se snažil vyběhnout z hořící budovy. Než dospěl ke schodišti, dusivý plyn mu znemožnil dýchání. Sergal omdlel...a zemřel.
Stiskl si ruku a našpicoval nos po podezřelém pachu. Oheň už plápolal na mnoha místech a dům byl plný čadícího dřeva a odpadu. Sergal cítil, jak mu kouř vniká do chřípí. Naposled se podíval do tváře mrtvé dcery a vyběhl směrem, kudy utekl zloděj. Prach mu zahlcoval prach a on, celý ukašlaný se snažil vyběhnout z hořící budovy. Než dospěl ke schodišti, dusivý plyn mu znemožnil dýchání. Sergal omdlel...a zemřel.
Předpokládejme však, že se nic takového nestalo.
Hbitý muž se otočil kolem zábradlí a seběhl dolů po schodech, které už byly v plamenech. Rozrušeně dupal, a snažil se ještě zalapat po čistém vzduchu. Ozvalo se tlumené křupnutí a Sergal padal dolů. Popálený na celém těle se pokusil vyhrabat z trosek. Ale byl příliš zesláblý. A zemřel.
Neohlížejte se na předešlou událost a dál si poslouchejte příběh.
Sergal vyběhl celý začouzený ven. Na návsi se už shromáždili lidé aby uhasili požár. Sergal se bezmocně rozhlédl, a spatřil postavu v temném plášti, nasedající na černého hřebce. Okamžitě poznal vraha své dcery (tady by byla ještě možnost že toho člověka nepoznal, neviděl, nebo to byl úplně jiný člověk a vrah utíkal na druhou stranu). Ale nepustil se za ním. Byl popálený, odřený a přidušený kouřem. Bezmocně padl na kolena. Z očí mu kanuly slzy, že již nedokáže pomstit svou dceru.
Tohle je další varianta, ale my ještě nejsme u konce. Teď přijde velmi přerušovaná část.
Sergal se vyřítil ke kůlům, kde zůstal alespoň jeden kůň (samozřejmě, taky tam žádný kůň nemusel být, ale to by byla smůla i s funusem a to radši vynecháme). Sergal na něj rychle nasedl a kopl jej do slabin. A kůň jej shodil, přičemž si muž ošklivě polámal páteř.
Nebo se mu podařilo nasednout, ale protože nebyl zdatný jezdec, nedokázal koně řídit a po několika vteřinách zběsilého úprku spadl ze sedla. A zabil se.
Na tohle nebereme ohledy. Příběh pokračuje.
Dusot kopyt se rozléhal širou krajinou. Ačkoliv Sergal dělal co mohl, uprchlý jezdec byl stále v nedohlednu. Muž štval koně k rychlejšímu běhu. Ale co to pomůže, když má vrah takový náskok a jel stejně rychle jako Sergal? Po pár kilometrech jeho jízdní zvíře padlo únavou. A Sergal nedojel.
Navíc již byl jistě unavený a vysílený. Po hodině krkolomné jízdy měl otlačené kosti, hlad, žízeň, sucho v krku a špatně se mu dýchalo. Pot se z něj lil a svaly vypovídaly službu. Už se to prostě nedalo vydržet. Únava zvítězila.
Stopy v prašné cestě postupně mizely. Za chvíli odbočovaly do lesa. Ale Sergal si jich nevšiml...
Anebo přece jen - stopy kopyt jej zavedly do hustého lesa. Černé stromy se nad ním zlověstně skláněly. Kůň uháněl jako vítr a brzy skončil svůj život, i život svého jezdce...protože narazil do kmene dubu.
Sergal přikrčen prohlížel stopu na zemi. Sledoval otisky podkov v rozbředlé hlíně a nevšímal si okolí. Ale v tom mu vyčnělá větev zasáhla oko. S výkřikem sletěl na zem. A už nevstal.
Muž se v sedle obratně vyhýbal větvím a neomylně naváděl svého koně po stezce. Na pravém boku byla vyvrácená borovice, překážejíc jim ve stopování. Kůň padlý strom hravě přeskočil. Ale Sergal který s koněm nanejvýš oral pole už takové štěstí neměl.
Ale opět se nenecháme zastavit.
Kůň elegantně překonal dřevěnou překážku a Sergal, který se držel jako klíště, šťastně zůstal v sedle. Stezka se postupně ztrácela, až zmizela úplně. Muž sesedl a vydal se po vlastních nohou do lesa. V tehdejších dobách nebyli vlci žádnou výjimkou. Netrvalo dlouho a Sergal zaslechl vrčení. Ohlédl se. Vůbec neslyšel vlky přicházet, protože si myslel že když loví, dělají u toho hrozný rámus vytím a štěkáním a i přes to něco chytí. Stál neozbrojen proti nenasytným vlčím tlamám. (Vlci sice na člověka většinou neútočí sami od sebe, radši se lidem vyhýbají. Berte to jako extrémě agresivní a hladovou smečku, nebo třeba skupinu naštvaných toulavých psů) Jeho život skončil rychle.
Sergal neustále stopoval onoho vraha. Jeho stopy už byly málo rozeznatelné. A protože Sergal byl jen obyčejný člověk, brzy zabloudil. A vraha ani východ už nenašel.
Tohle všechno se mohlo stát.
A mohlo toho být daleko více. Schválně chvíli přemýšlejme kolik věcí by nás od pytláckého oka až po přílet nevlídných mimozemšťanů napadlo. Ale předpokládejme že Sergal je velmi bystrý a šikovný muž, nic moc se mu proto nestalo.
A mohlo toho být daleko více. Schválně chvíli přemýšlejme kolik věcí by nás od pytláckého oka až po přílet nevlídných mimozemšťanů napadlo. Ale předpokládejme že Sergal je velmi bystrý a šikovný muž, nic moc se mu proto nestalo.
Sergalovi se konečně po půlhodině poštěstilo. Stopy jej dovedly do malinkého údolíčka, kde se krčil jakýsi komplex domků či skladů z kamení a dřeva. Byl to loupežnický tábor. Sergal se zlostně zamračil a přikrčený vyrazil kupředu. Ale daleko nedošel. Zloději jsou známí tím že neradi nechávají obyčejné lidi pronikat do svých sídel. Spěchajícího muže brzo dostihly černé šipky. Nemýlily se ve svém cíli a Sergal tiše padl k zemi.
Tady by nejspíše Sergal definitivně skončil. Ještě však nekončíme.
Muž se tiše prosmýkl kolem hlídek a za chvíli sestoupil až dolů k obydlím. Netrvalo dlouho a narazil na nějakého loupežníka. Padlo pár rozhořčených slov a konec pro Sergala přišel rychle. Dalo se to čekat.
A nebo jinak:
Sergal se obratně proplížil mezi domy. Náhle strnul. Před kamenným příbytkem klidně stál povědomý černý hřebec. Speciálně vycvičený pro zlodějské potřeby. Sergal kolem něj opatrně prošel. Kůň spatřiv cizího muže zděšeně zařehtal...
Ale...:
Muž se umně proplížil kolem koně. Odhrnul kožený závěs, a vešel do potemnělé místnosti. V koutě se okamžitě zvedla žena v černém oděvu. Sergal vztekle zasyčel.
"Ty zvíře!" vyprskl a přistoupil blíže. "Tys zabila moji dceru!"
"Jak jsi se sem dostal člověče!" otázal se zloděj místo odpovědi.
"Argh! Roztrhám tě na kusy ty malá, podlá...!" Sergal skočil dopředu. Vzteklý, neozbrojený sedlák, který ani neví, jak se bránit. Arel, zkušená lovkyně odměn vytasila dýku a neomylně bodla. Stejně, jako když zabila dívku, na kterou byla vypsána odměna. Sergal zachroptěl když mu čepel projela tělem. Hmátl do prázdna a v agónii klesl k zemi. Z úst mu odkapávala krev. Ještě pár vteřin přerývaně dýchal dokud mu ostré železo neprořízlo krk.
Tady náš příběh končí. I kdyby se Sergalovi podařilo nebezpečnou zlodějku přemoci, hluk boje by se jistě roznesl. A proti vycvičeným a ozbrojeným mužům neměl náš hrdina žádnou šanci.
Proto si nemyslete, že je lehké se stát hrdinou. Není jednoduché nevnímat únavu ani bolest. Smůla si nás najde všude a téměř každá chyba znamená smrt. Buďte raději hrdiny, kteří i přes své nadání a výsady zůstaňte lidmi. Ne neúnavnými stroji, kteří neznají bolest, smrt ani strach. Každý cítí bolest. Každý se někdy unaví. A nikdo nemůže umět všechno. Život je těžký dost i bez všech těchto dobrodružství. Tím však nechci říct abyste přestali snít o hrdinských činech a udatných recích. Ale pamatujte - všeho s mírou.
Mohla bych vyprávět ještě jeden příběh... třeba příběh úskočné dívky Arel, který i přes svůj výcvik má na cestě samé nebezpečí....