close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2009

Vážit si

21. října 2009 v 19:08 | Camzza |  Úvahy, moudra, citáty


Ne. Uznávám. Máločeho si vážím.

Pořád si říkám, že cenu něčeho poznám, až když to ztratím. A to je pravda.

Ale proč to tak musí být?

Proč člověk nedokáže pořádně užít toho, co má?

El Mafiano

14. října 2009 v 20:52 | Camzza |  Tvorba
Toto dílo vzniklo tou dobou, kdy v Olomouci probíhala hra MAFIE Olomouc 2009. Těmito dny tedy ještě probíhá :-) a zatím s můžu chlubit dvěma obětmi... ale to teď není důležité.

Každopádně - pozorujte sami.


07:00

Černej plášť, klobouk na hlavu dám.
pásek dotaženej na fest,
kudláka, kámoše do bot schovávám,
kulku jednu, druhou, třetí…
Sajrajt rvu do kapsy a padám
spřádat malou lest.

Dobrej život mafiána!
Ty zbledlý ksichty, když procházím,
snad ví, že i je brzo podrazím.


14:25

Poslouchat kecy šéfa je mor,
´šak též čuchne kytky zespoda,
pořád mi nadává do potvor,
být jím, tak bych to nežral…
Přidám jeho obrázek do mrtvol,
na hrob píšu: "Byla to nehoda".

Pestrej život mafiána!
Proč se nechat rozdráždit,
Když se problémy daj zavraždit?



19:02

Je po práci, ach jo, ten klid,
kvér se zatím neminul,
chci zase zu Hause jít
Tak brouzdám ulicí…
Náhle blejsknul ostrej svit
a černej svět se rozplynul.

Těžkej život mafiána!
Něčí křik se nese vzduchem
A pak mi olovo letí břuchem…

XV. - Cesta za odměnu

11. října 2009 v 22:07 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Mezitím Tarlin a Fran jdou na tržiště a Derek zůstává. Civí na hostinského.

Král Uvala III. byl sice roztrpčen rychlým odchodem Crocatulixova poselství, ale zas tak moc ne. Dal vyhnat Žila z města. A kdyby se někdo sháněl po proradném Mechovi, tak ten se prostě vypařil.

Děvčata od krále dostala 500 zlatých a slib přátelství navždy.

A čas šel dál.

Za týden se mají ve městě konat Valamské hry a není divu, že pozvání BooIsty neminulo a zaujalo.

Zejména soutěž v páce a lukostřelbě a hlavně, lov neznámých kopromlasků na městské skládce odpadů.

Družina se zabydlila U Skořápek. Elis, Derek, Nefrita a Víbuch pořád kamsi chodí, tváří se tajuplně a tak vůbec. Podařilo se nám jen zjistit, že VíBuch a Alea prodaly na tržišti flakonky z odulčiným jedem babce Kramze. A Alea pak za ní každé ráno chodila. Podařilo se jí také umluvit obchodníka s kameny, aby Tarlinovi dal za rubín víc než deset zlatých. Dal dvaadvacet.

Je krásná, je dobrá. Nefrita si koupila bílého koně a dala mu jméno Rumo. Derek nabídl Alei do spoluvlastnictví svého morgana s bílou lysinkou a taková nabídka se neodmítá. Kůň má jméno Blesk (ale Derek ví, že jeho magické jméno je Gi).

Elis chce také koně.

Po městě visí plakáty.

Kdo naloví nejvíc kopromlasků? Kdo porazí trpaslici Stáňu v páce? vyhraje letos ve střelbě Zvoněnka nebo elfka Švihla? vyhraje v krátkém běhu kudůcký běžec Lepus a v dlouhém běhu elf Lagis?

XIV. - Šťastná půlka příběhu

11. října 2009 v 22:03 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Derek mluví se Žilem, v temnotě spíže mu ukazuje kouzelnou houbu. Po smlouvání ji nakonec vyměňuje za slíbeného koně, zbroj a zlaťáky. Prý mají co nejdříve opustit Valamu.

Správce s Mechem a doprovodem spěchají do tvrze. Těší se na odměnu od krále.

Tarlin zkouší na dubovou židli kouzlo paměť stromů. Je to mocné kouzlo - vidí Dereka těšícího se na míchaná vejce a jak si sedá (z pohledu židle). Potom zase medituje.

Fran s Derekem jdou na trh. Kroll docela úspěšně prodává svoji starou zbroj a jedná podivná osůbka od něho dokonce koupila roh z obřího roháče a netopýry z Labyrintu stínů. U Skořápek je veselo, i s hostinským už se dá mluvit. Počkají na společnice z družiny do zítřka do rána a pak si pro ně půjdou!

Mezitím v tvrzi:

Všichni v uzamčené komnatě doufají, že se Cihlenka po kouzelné houbě uzdraví.

Otvírají se dveře a přichází za nimi pěkná kudůcká slečna. Je to Květinka. Mladší Cihlenčina sestra. Vyptává se na kouzelnou houbu a jestli opravdu pomůže a jestli je to kouzlo nevratné (!), což zejména u Elis a Alei vzbudilo pozornost.

Po dvoře přichází Žilo se svým doprovodem - mizí pod střechou tvrze. Ani ne po půl hodině je slyšet nějaký křik a práskání biče. Stráže ženou Žila do věže a král z balkonu volá cosi o vychytralých hadech.

Čekání na další den se vleče jak mokrej hadr na poušti. Čekání zpestřil příjezd několika ozbrojenců v šupinaté zbroji. Škoda, že toho z oken není moc vidět.

Konečně ráno.

Na chodbě jsou slyšet kroky a potom dívčí hlas volající Ta ta ta tinku. Ta tinku. Tatínku !!! A další hlasy. A potom se otvírají dveře komnaty a stráže naše vězenkyně vedou ke králi.

Velká radost na všech stranách. Cihlenka má jasný zrak, jen Květinka se tváří poněkud zarputile.

Král slibuje velkou odměnu a zmiňuje se o Žilovi, který také přinesl zářící houbu a chtěl za ni spoustu zlaťáků. Tak mu ji hodil na hlavu a vyhnal pryč.

Družina přijímá pozvání na slavnostní snídani, prý také s poselstvem Crocatulixe, pána ze Skal, který si chce vzít Cihlenku za ženu.

Snídaně byla bohatá, už dlouho se kolem děvčat z BooIstů takhle nikdo netočil. Král oznamuje slavnostní novinu. Crocatulix včera večer prostřednictvím svých poslů požádal o Cihlenčinu ruku.A Cihlenka je zdráva, má jasný zrak i rozum ….

"Cože!?", vyskakují muži v šupinatých oděvech. Jejich velitel zvedá své tmavé brýle a zúženými zornicemi na ně vrhá přísný pohled, odměřeně se loučí s králem a poselstvo rychle odchází.

XII. - Čestní a nenápadní

11. října 2009 v 21:54 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté
Nefrita opatrně pozoruje dvůr královské tvrze a instinktivně přejíždí rukou vak na zádech. Hrnec s houbou je celý.

Celá skupinka se spouští po laně pod ochoz. Jsou tu stáje. Tiše našlapují kolem koní a obchází nádvoří směrem na východ.

V tvrzi je klid, nějaké tiché hlasy jsou slyšet na severní hlásce. Asi hlídka. Nefrita zkušeně vylézá na střechu budovy kolem átria. Po laně to ostatním jde také dobře.

Kousek na střechou je balkon a za ním vysoká okna. Tam se družina chce dostat. Už jsou skoro všichni na balkoně - hlídka u brány se baví po svém.

Alea sjela po laně a spadla na střechu.

Drží se. Zatím.

Jeden strážný zpozorněl a jde ke zdi budovy. Nic, ticho. Asi kočka.



Po chvíli je nakonec Alea také nahoře. Nefrita otevírá dveře. Za nimi je asi trůnní sál. Ukrývá se za sochu u trůnu, ostatní zkoumají okolí sálu.

VíBuch za východními dveřmi objevuje chodbu s několika dveřmi. Je tam strážný, ale nevšiml si jí. Západní dveře ukrývají chodbu a schodiště dolů. Objevují zde královskou kuchyni.

Venku už svítá a v kuchyni je živo. Družina vstupuje dovnitř a za malachitový přívěšek a šest zlatých kuchty dovolují na tác s královou snídaní umístit dopis, který Elis rychle píše. Žádají krále o schůzku v sále - mají lék pro Cihlenku….

Král snídá a náhle vidí list. Komorník neví, co to je…. Král posílá do sálu několik ozbrojenců a jimi přivolán se setkává s částí družiny BooIstů. Nechce se mu moc věřit, že by jeho správce Žil byl takový ničema.

Od komorníka se dozvěděl, že správce někam hned ráno odešel v doprovodu stráží. Nakonec družině uvěří a dovoluje jim připravit pro Cihlenku lék (zatažené závěsy, houba v kaši). Odměnu prý má zvolit sám až jak bude spokojen s výsledkem léčení.

Cihlenka netečně pojídá a cosi mumlá. Tak kdy to začne působit, chce vědět král. Až zítra? Tak to jste mými "hosty". Stráže odebírají všem zbraně a zavírají je do jedné místnosti. Ještě že to není hladomorna.

Mezitím správce napochodoval k hostinci U skořápek se svým doprovodem. Chlapi z družiny už jsou hodně napruženi, už je to k nevydržení takhle čekat.

XII. - Otevřte brány, pobudové!

11. října 2009 v 21:48 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Mecho potichu vstává a jde k Derekovi. Nabízí mu, ať jde s ním do Valamy. Zná královského správce a ten mu prý zajistí dost peněz za kouzelnou houbu.

Derek pohlédne na spící druhy a nakonec se posbírá a mizí s kudůkem v nočním lese.

Noc v močále byla klidná. Nefrita ráno překvapila dvojčata svým rozhodnutím vrátit se ke zbytku družiny. Jenom se trochu bojí třasotníků. Jde a jde. Alea a Elis zatím sbírají z klacků nejzajímavější lebky a pak pokračují dál.

Tarlin vidí !!!!!!!!!! Sice je to prý jako přes ametystové sklo, ale vidí!

VíBuch a Fran nejsou zrovna moc nadšeni z Derekova zmizení. Hledají stopy - což při krollově postavičce není nic těžkého - a všichni vyrážejí za nimi.

Cestou zjistili, že hadí značky míří do nějakých skal a stopy zběhů někam jinam. Derek a Mecho opouštějí po poledni les a v dálce vidí hradby a věže Valamy. Odpoledne prochází bránou. Mecho se tu vyzná. Derek čeká poblíž vstupu do královského hradu.

Mecho se vrací s nějakým mužem s fialovým baretem. Ten chce po něm tu houbu, nabízí 30 zlatých. Derekovi je to málo, málo je mu i 50 a mohutný vraník k tomu. Chce ještě zbroj

Kudůk Žilo, královský správce říká, že se musí poradit, ať se na noc ubytuje v hostinci U skořápek. Slunce pomalu zapadá, VíBuch, Fran a Tarlin stojí na okraji lesa.Mezi kopci je to městečko.

Jdou tam. Buší na bránu, Tarlin povídá cosi o Cihlence a jejím vyléčení, strážní zpozorněli a přivolali muže s baretem na hlavě. Ten přichází v doprovodu dvaceti zbrojnošů a odvádí naši trojici do hostince.

Ráno se ukáže. H

ostinský je nevrlý. Před hostincem zůstává stát deset zbrojnošů. Rozhovor s Derekem, který probuzen vykuleně hledí na své druhy, se nepodařilo zaznamenat, ale asi byl zajímavý.

V tu dobu kdesi na obzoru z temného lesa vystupují Elis, Alea a o několik mil dál Nefrita. Svítící body na obzoru je přivedly před městskou bránu. Škrábají na bránu, buší a nakonec přichází strážný. Alea využívá svého šarmu a za tři zlaté a polibek kudůckému vousáči se městská brána otevřela i takto pozdě v noci.

Strážní před chvíli střídali a o nějakém barbarovi a jemu podobných existencích nic neví. Ukázali jim cestu k hostinci, snad tam najdou nocleh i v tuto hodinu. Řada zbrojnošů před Skořápkami a naše trojice na sebe překvapeně hledí. Pod namířenými kopími rádi přijímají vynucenou pohostinnost (hostinský je ještě více nevrlý) a tak se celá družina nakonec zase sešla.

Na chvíli.

Alea,VíBuch a Elis lezou okénkem na střechu a unikají do vedlejší uličky, Nefrita se převléká do nalezených hadrů a jde za nimi. Derek zkouší dát řeč s ozbrojenci přede dveřmi, ale před nekompromisním"Zalez, obludo" a deseti kopími nakonec tedy zalézá zpět.

Elfky a VíBuch jsou jak stíny, v nočním městečku nalezly královský hrad a jejich plán je jasný. Musí tam proniknout a dostat se ke králi, ten správce se jim nelíbí.

Nefrita zkušeně vylézá na hradbu, pozoruje stráže u brány a spouští svým druhům lano. Alea při šplhu ve škole chyběla, ale nakonec jsou všichni nahoře.

Co teď?

Mimochodem - kde je nyní Nefritina nádoba s houbou?

XI. - Mechové léčitelství

11. října 2009 v 21:41 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Elis, Alea a Nefrita jdou dále po pěšině. Derek zůstává u brouků.

Po hodině chůze se pěšina mění v pohupující se pás zeleně, mezi stromy vládnou blatky, olše a břízy. Občas ji lemují klacky zapíchlé do močálu a na nich různé lebky.

Stezka vede k rozvalinám nějaké dávné stavby, vypadá to na nějaký dvorec. Elfky se pustily do průzkumu. Byly ve střehu a tak je útok goblocha nepřekvapil.

Asi ho vyrušily v odpočinku. Tento modrý ještěr s bílými skvrnami loví v noci v oblasti močálů a v jeho doupatech se občas dá najít něco zajímavého. Nepřekvapí tedy, že tento ještěr byl majitelem tří zlatých řetízků s amuletem.

A mezi tím u labyrintu:

VíBuch, Tarlin a Fran se vydávají po stopách čtveřice. Nechce se jim věřit, že by je druhové opustili. Po několika hodinách stopování narážejí na Dereka a třasotníky.

Elfky šly prý dál. Tak to ne!! Za nimi tedy už nepůjdeme - bylo rozhodnuto. Prohlížejí si hadí značku na stromě, Tarlin se o něho opírá a zkoumá jeho paměť. I přes všechny vložené magy vidí jen odpočívajícího Dereka … opouštějí tedy pěšinu a jdou přímo na sever.

Náhle objevují další hadí značku!

A další! Žádné váhání, jde se po nich. Dochází k události, kterou stojí za to zaznamenat. U stezky je pozoruje vztyčená šedobílá kobra. Derek varuje - prý může i plivat jed!

No, náš druid je občas trochu bezhlavý. Mluví na kobru a přibližuje se k ní. Tři sáhy od ní - to už přehnal. Zelený chuchvalec jedu jej zasahuje do obličeje. Ostatní jej odtahují,omývají vodou s čutory, ale je pozdě.

Nevidí.

Derek má nápad - dá mu ochutnat kousek houby z labyrintu. Ale až za tmy.

Čtyřka potkává zajímavou bytůstku - ukazuje se, že to je kudůk -jako VíBuch. Mluví novofaerštinou a tak je brzy vše jasné.

Mecho, kudůk z lesa, zná cestu do městečka Valama. Tam vládne král, co má tři dcery. Nejmladší Zvoněnka, starší Květinka a nejstarší Cihlenka. Cihlenka se prý trochu obtížněji vyjadřuje.

Derek přiznává, že chtějí vyléčit Cihlenku, znají ji z vyprávění. Mecho je dost zvědavý na tu fialovou houbu.

Po setmění ji konečně uvidí - Derek se rozhodl léčit Tarlina. Na krolla má občas zajímavé nápady. Tarlin polyká kousek houby. V ústech po chvíli cítí palčivou chuť. Derek mu nabízí ještě sousto, ale to neměl dělat.

Druidovi se udělalo tak nějak dost špatně … Hm, tak teď už je lépe. Všichni se ukládají ke spánku. Hlídku drží Derek, po očku pokukuje po Mechovi.

Nějak mu nedůvěřuje.

X. - Zwei problemen

11. října 2009 v 21:35 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Derek zkoumá dutinu ve skále. vyletěly z ní dvě zase ty mouchy. Tarlin se rozhodl mu pomoci z průzkumem, budí Nefritu a ta jim půjčuje louč.

V muším doupěti je slušná zásobička zlaťáků. Tarlin nemá dost a vrhá se do průzkumu další dutiny ve skále. Naráží na bojovnou mouchu a ta mu svými pařáty obrněnými něčím špičatým uštědřila dost drsné zranění. Nakonec však podlehla.

Derek vytahuje Tarlina za nohy ven. A za ním tu mouchu. Moucha má na předních nohách stříbrné náramky s bodci a kolem krku bronzový přívěšek s malachitem. T

arlin ztrácí vědomí. VíBuch a Fran u něho zůstávají, ostatní balí věci a vyráží lesem na jihozápad. Alea si zálibně prohlíží náramky se stříbrnými bodci, které už moucha nebude potřebovat. Komu asi patřily předtím?

Na východě svítá. Asi po třech hodinách naráží na širší pěšinu. Derek slyší z korun stromů nějaké třaslavé zvuky.

Už je slyší všichni. Blíží se to k nim.

Tmavé siluety letících obrovských brouků. Na hlavě mají dlouhé špičaté výběžky.

Elis střílí, padá v kotrmelci po nárazu broukem, vyskakuje a střílí dál. Její sestra vysílá dva modré blesky a Derek udolává posledního útočníka s pomocí malé Nefrity.

Všichni doufají, že těch třasotníků už tu víc není! Derek přemýšlí, jestli by broučí pancíř nešel někde výhodně zpeněžit.

Elis zkoumá terén a na jednom stromě nachází podivnou značku. Vypadá asi takhle:



Copak dělají jejich tři společníci u skalního labyrintu?

Tarlin se pomalu vzpamatovává, VíBušina mast mu dělá vyloženě dobře.

Je třeba vyrazit po stopách elfů a krola.

Přeci tu nezůstanou …

Legenda o Sharen

11. října 2009 v 16:37 | Camzza |  Hrdinové

Možná ji někdo z vás zná. Možná o ní někdo slyšel. I když je to velice nepravděpodobné.

Její příběh je dlouhý a strastiplný. Stejně jako každý, píší jej četné osoby, jež vstupují do nitek osudu a zase ochází pryč, ale navždy pozměněni tím, co zažili.


IX. - Samé dárečky

11. října 2009 v 16:24 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté
Chodba uhýbá jižním směrem, nikde nic. Točité schodiště někam nahoru. Dveře.

Nefrita souboj se zámkem prohrává.

Fran rozhoupal kladivo a jde se dál. Na konci dlouhé západní chodby se před družinou otvírá veliký temný prostor, ve kterém se úplně ztrácí světlo loučí. V sále je dost hustý pach, smrad.

Fuj.

První hromada nějakého humusu. Skládka. Odpady. Tady asi nějaké nádoby najdeme.

Elis prohledává hlínu za rohem. Vylézá z ní mohutný šestisáhový průsvitný červ, prudce sebou hází a útočí na všechny kolem. Létá z něho nějaká lepkavá kapalina.

Nakonec se jej podaří udolat a v kapsách užmoulaného kabátce je pěkný pokládek, snad padesát zlaťáků.

Družina prohledává skládku dál a Nefrita objevuje pěkný hrnec i s poklicí.

Míří k východu, když Tarlin pobíhající na hromadě odpadků radostně vyskakuje a vytahuje malou zelenou sošku dráčka.

Je vyřezána z nefritu.

Pak mu náhle zasvítí v očích a běží k Nefritě a volá: "Alinko, na, tady máš sošku!" No, dary se neodmítají, že.

Pak ještě Fran objevil dalšího červa (spíš to bylo naopak). Ještě že u toho nebyl sám….Nefrita si zálibně prohlíží sošku. Vždyť musí mít cenu aspoň čtyřiceti zlatých! Pak vše proběhlo až nečekaně hladce (až na to, že se VíBuch musela zeptat, zda jim ještě něco nechybí).

Nefrita naplnila hrnec zářícími houbami, všichni se rozloučili s podivnou Amanitou (a zatlačili slzu při vzpomínce na barbarku Alieen, která zas někde zmizela - co ji to jen potkalo!).

Venku!

Tarlin nadšeně poskakuje - konečně čistý vzduch. Je hluboká noc, hvězdy na nebi a tak.

Jde se spát, Derek hlídá. I když to vypadá, že ho spíš zaujalo bzučení v jedné z děr ve skále.

VIII. - Houbišky!

11. října 2009 v 16:19 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Pár hodin spánku a hned je líp. Jsou zapáleny nové louče a jde se jižních schodech, kde to Derek koulel s tím slizovcem.

Nefrita otvírá dveře, byly "zamčené".

Spousta chodeb, rovně a tři křižovatky . Na zemi občas spousta šlápot.

Další jižní schody, vedou nahoru a další dveře. I ty se daří otevřít.

Vlevo je chodba a v ní zamřížovaná stěna. Kdesi dole matné fialové světlo - tak to vidí Elis.... Tarlin a další mezitím otevírají nějaké dveře ve východní chodbě pod schodištěm.

Před sebou vidí velikou temnou prostoru a vpravo nahoře nějaká světýlka a mříže. BooIste tam nahoře pochopili a pádí zpět po schodišti dolů. V sále je obrovské množství fialově zářících hub.

Po nějaké době se z nich s mlaskavými zvuky vynořuje podivná houbovitá postava, která svými rysy připomíná ztracenou barbarku Alieen.

Do toho se náhle objevuje temná postava se skřehotavým hlasem. Mluví starofaerštinou, ale dá se jí rozumět. Prý ať zavřou dveře, ať sem nevleze nějaký stín nebo co.

Nakonec je vše jasné, stín už Amanitě (tak se jmenuje) neublíží a ta radostně nabízí pomoc. Družina přijímá.

Chce poradit, co s houbami, které mají prý vyléčit Cihlenku. Rada zněla asi takto: "Houby musíte dát do kamenné nebo hliněné nádoby a nikdy nesmí spatřit denní světlo. Však čistého vzduchu je jim třeba."

Družina se nakonec dozvídá, že nějaké staré střepy jsou v chodbách na východě bludiště. Rozděluje se na tři skupinky a všichni postupují na západ.

Teď jim to konečně došlo! Ležící obrovský roháč bez jednoho rohu jim je povědomý. Tady už přeci byli!

Dál na západ.

VII. - Ještě ne, ne

11. října 2009 v 16:17 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Derek si vzpomněl na ten zvuk a nalézá v lebce naušnici. Hrubé dílko s šedého kovu, kroužek s lebkou.

Myslíte, že s obřím křižákem to skončilo a teď už budou poklady?

Ne, ne.

Tarlin a další ustupují před zvětšujícím se temným stínem, který se k nim pomalu blíží. Už ho vidí všichni! Fran se snaží zmizet do jižní chodby, ale nedaří se. Nějak mu ztěžkly nohy, ztrácí dech.

Elis a Nefrita střílí zápalné šípy. BooIste jsou svědky zvláštního úkazu, černá kouřová kola se prudce točí kolem hořících šípů, jejichž hroty modře světélkují.

Stín je pryč…..a s ním i podivný strach.

Ze západní chodby opět vybíhá hejno obrovských krys. Alea je pochodní drží v odstupu a VíBuch a Elis střílí jeden šíp za druhým. Fran vykřikuje cosi o zásobách jídla a dobré večeři.

Derek se vydává po schodech vedoucí jižním směrem někam nahoru, chce zvednout jednu vyschlou krysu. Podivný pocit že se chodba mění ve slizovitý tunelovitý útvar je bohužel tvrdá realita. Svírají ho rosolovité panožky, kůže na rukou pálí jak čert.

Podklesává v kolenou … zachraňuje jej srdnatá Nefrita s pochodní. Slizovitý útvar se dává na ústup, černý škraloup se stahuje po schodech někam nahoru.

Nefrita a včas se vrátivší VíBuch jej nešetří - ohnivými šípy ničí magickou nestvůru. V podzemí se rozhostil naprostý klid.

Družina toho má už zrovna dost a ukládá se k odpočinku.

VI. - Díry a rubíny

11. října 2009 v 16:15 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Elis a Nefrita mávají pochodněmi a kupodivu zahánějí všechny krysy na útěk.

Družina postupuje opatrně dál. Za východním rohem je asi sáh široká díra. Druida po kratším zaváhání nenapadá nic lepšího než do ni skočit.

Ticho.

Uáááááááááá. Šplouch!

Elis všechny nabádá k dalšímu postupu, kupodivu nikdo nemá námitek. (Tarlin zatím někde hluboko šlape vodu, občas se přidržuje vyčnívajících kamenů a přemýšlí, co to bylo světlejšího na stěně podél níž padal dolů).

Schody dolů. Rozdvojují se. Družina zatáčí doleva, schody vedou k výklenku, za nímž je temná hlubina.

Elis tam svítí pochodní a hází kamínek. Malé, sotva slyšitelné šplouchnutí (těsně vedle Tarlina, který pochopil, že světlo nad ním patří jeho družině a ozývá se).

Elis navrhuje jít zpět a nechat ho tam, což se nelíbí zejména VíBuchovi a Aleie, která se se svojí sestrou začala dohadovat. Nefrita už neváhá a staví se na tu správnou stranu a pokouší se Elis sebrat nenápadně lano.

Tak když vidí, že BooIste nefandí Tarlinově proměně v rybu odvazuje své lano a pro Dereka nebyl problém druida vytáhnout. Někteří mu řekli svoje a pokračuje se dál - tedy zpět na rozdvojku schodiště.

Ve výklenku nad ním nic není, chodba se klikatí dál směrem na jih.

Malé zdržení s dalším zeleným hlenem (pokrýval skoro celý strop) a pár splašenými obřími netopýry nestojí skoro za řeč.

Na jihu družina objevuje otevřenou místnost a Nefrita se leknutím skoro posadila, když si všimla útočícího obrovského křižáka. Ještě že jsou vybaveni luky a kuší.

Žuch.

Měl je nechat na pokoji….

V místnosti je kostra bytosti, jež byla zřejmě barbarského původu, je tam zbytek pochodně, válečné kladivo, přilba s rohy. Kroll je asi sběratel a do svého tlumoku si uschovává jeho lebku, nevšiml si, že v ní cosi cinklo.Stejně tak si nikdo nevšiml temného stínu, který jde pořád za nimi.

V nánosech na podlaze je několik červených kamínků. Nefrita říká, že jsou to rubíny a tak je tam družina nenechává.

V. - Bacha, Boo!

11. října 2009 v 16:12 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Dost zdržování.

Družina pokračuje dále v původním směru - na západ - zrzavá hraničářka vpředu, za ní Alea s pochodní …Odbočka vlevo.

Tudy ne.

Pořád rovně. Nikde není nic zajímavého. VíBuch a Nefrita objevují v nánosu na podlaze nějaké divné stopy.

Derek tasí meč. Je nějak olezlý, jakoby zeleně rezavějící. Chce ho otřít hadrou.Meč se až po jílec rozpadl. Hází jej vztekle vpřed, cinkání se nese tichou chodbou.

Jde se dál, chodba zatáčí doleva. Elis se drží stop.

Kousek za křižovatkou z temné chodby slyší vykviknutí a prskání. Ve střehu všichni postupují vpřed. Na konci chodby je malá místnost a v ní obrovský brouk s rohama se snaží uchopit malé bílé stvoření s šedými pruhy.

Elis neváhá a střílí. Není těžké se strefit, ale broukovi to očividně nic neřeklo.

"Artak bárak!" ozývá se za ní a z modrých očí Aley vyšlehl blesk, který sjel po broučích tykadlech. Toho už si všiml, nechává chlupáče chlupáčem (ten se tiskne ke zdi a vydává zvuk podobný "búúúú" a kombinuje to s prskáním) a hrne se k východu.

Elis uskakuje a běží pro zvířátko. Do vchodu se vedral hřmotný Derek a odráží halapartnou broukův útok. Nefrita se přitom mihla podél zdi a střílí v běhu po broučím stínu. Zásah jak hrom. Brouk klesl na pancéřové břicho a v křečích mává nohama.

Ticho, klid. Kroll se neúspěšně snaží vytáhnout Nefritin šíp a pak se zálibně dívá na broukovy rohy, jeden se mu bude hodit místo meče.

Po chvíli odpočinku pokračuje družina na křižovatce dál na západ. Zvířátko dostalo jméno Boo a sedí hraničářce na rameni.

Odbočka na sever. Spousta schodů dolů. Jinak nic zajímavého. Dole se otevírá východní místnost. Dost velká.

Z temnoty je slyšet divné šustění, na konci řady je slyšet Franovo: krysy! Není času na přemýšlení. Už jsou tady. Je jich plná místnost. Chlupatá záplava s červenýma světýlkama.

Tady žádná diplomacie nepomůže, myslí si VíBuch.

IV. - Strach z neznáma

11. října 2009 v 16:09 | Velký Šéf (JM) |  Boo-Isté


Družina se rozhodla postupovat dále společně a jdou po schodech, které objevila Nefrita. Úzká chodba. Jedna pochodeň vpředu v rukou Elis, vzadu svítí barbar Fran.

Jdou opatrně vpřed a stále něco hledají. Družina minula tři odbočky vpravo, jednu vlevo a na konci - Elis těsně unikla útoku zeleného hlenu. Ještě že to nesnáší oheň pochodně. Derek a Nefrita se s ním nakonec vypořádali.

Elis, Derek a Alea mají pocit, že je sleduje něco temného. Jakoby nějaký stín. Je to za nimi, ve vzduchu. Sleduje je to.

Nefrita, Tarlin a Alea cítí náhlý strach.

Nedá se proti tomu bojovat.

Tarlin zmateně běží chodbou zpět ke schodišti a cosi vykřikuje. Z jedné západní chodby přiletěli čtyři netopýři, dva neúspěšně zaútočili na Tarlina, ostatní na VíBuch a Elis.

To neměli dělat.

Derek je má teď ve svém vaku.

Portály

10. října 2009 v 11:18 | Camzza |  Planeta a okolí
  1. Lethan (hlavní město) - žlutá
  2. Thorgen (hlavní město) - stříbrná
  3. Farethie (hlavní město) - oranžová
  4. Farethie (Nusadan, Město pěti národů) - tmavě zelená
  5. Galion (hlavní město) - červená
  6. Mirador (hlavní město) - světle modrá
  7. Mirador (Keramia, obchodní centrum) - světle fialová
  8. Nai´Ranor (Aldangar, hlavní město Ranoru) - purpurová
  9. Anzurath (Lonisan, hlavní město) - tmavě modrá
  10. Anzurath (předměstí Šarlatové pevnosti) - bílá
  11. Bardorské ostrovy (Jaegad na ostrově Jižní Přístav) - zlatá
  12. Lesní říše (Cavandar - vstup do Lesní říše) - světle zelená
  13. ostrov Choras(Chrám světel) - fialová
  14. ostrov Aras (Univerzita magie) - růžová (zničen)
+1 ostrov Adath´Num (Dračí hala) - hnědá


Brána Víry

10. října 2009 v 11:10 | Camzza |  Brány

Toto je jedna ze Tří hlavních magických bran (dalšími jsou Brána Života a Brána Živlů)

Sféra Víry bývá někdy také zvána Brána Andělů. Přesný počet podsfér nebyl a nejspíš ani nebude nikdy znám. Tato sféra umožňuje přežitétí démonům Vzduchu a Vody, naopak Chaos, Oheň a Země zde okamžitě zanikají.

Brány démonů obecně hospodaří s dušemi. Andělská brána přijímá ty nejčistší a nejvěrohodnější, jež si zaslouží své místo.

Avatarem duše z Brány Víry je anděl. Tato mocná bytost, připoínající člověka s opeřenými křídly, je věrná a oddaná, ovšem nikoliv lidem, ale samotné Víře.

Z této rány pochází také enegie pro magii Víry. Kněží, mniši a další jim podobní dokáží s touto sférou navázat velmi úzká spojení. Magie Víry nikoho nijak nemění. Pouze ti, kdo dokáží opravdu věřit, budou obdařeni jakýmsi klíčem, který otevře jejich další schopnosti.

Lidé toho totiž dokáží víc, než by sami řekli.


Brány Meziprostoru

10. října 2009 v 10:48 | Camzza |  Planeta a okolí
Sharen je jedna z mnoha objektů ve vesmíru, který odpovídá Bráně života. Tyto Brány přenáší hmotu z jednoho světa do jiného. Něco podobného dělají i Černé díry. Meziprostor je místo mezi Branami, které neodpovídá žádnému světu a funguje jako slušné vězení, jelikož z něj není cesty zpět. Neví se, jak Meziprostor vypadá, protože není nikdo, kdo by jej byl schopný popsat. Dostanete se tam snadno, jestliže při vstupu nebo vyvolávání z jiného světa uděláte chybu.

Čarodějové, draci a další, kdo ovládají nějakou magii čerpají sílu z jiných Bran, někteří mocnější jsou s nimi propojeni, a mohou do ní kdykoliv vkročit. Více Bran může klidně ústit ve stejném světě, ale na jiném místě. Brány meziprostoru jsou vesměs neprozkoumané a nepopsané, většina informací jsou jen dohady.


Brány démonů

  • Brána Života
  • Brána Ohně
  • Brána Smrti
  • Brána Země
  • Brána Vzduchu
  • Brána Vody

De Vulgus

10. října 2009 v 10:41 | Camzza |  Povídky
Minulost.

Pod tímto jménem si přestavujeme epochu lidského bytí, která už byla dávno ztracena v hlubinách času. Každým dnem se minulost rozšiřuje. A společně s ní roste i možnost naší budoucnosti.

Někdo říká, že není dobré se ohlížet na to, co bylo. Ale jak můžeme předvídat to, co se stane, když nebudeme vědět, jak na ppodobné věci reagovali naši předkové? Jak bychom mohli jednat bez toho, aniž bychom věděli, co kdysi dávno způsiobil někdo svými činy?

A jak můžeme popsat něco, když neznáme minulost oné věci?
Minulost potřebujeme všichni. Potřebujeme svůj příběh, své zkušenosti pro tady a teď.
Tent příběh je delší, než samotné liské plemeno.
A přesto bychom jej měli znát, pokud chceme lépe poznat sebe.

















Věk stínů (zatím nedokončená)

10. října 2009 v 10:30 | Camzza |  O lidech
Možná se Vám také někdy stalo, že jste se nudili ve vyučovací hodině, sáhli jste po bloku a bez většího přemýšlení pasli verše. A možná jste potom zjistili, že vlastně píšete příběh, který jste vůbec neměli v úmyslu psát.

Věk Ohnivého, Lesního, Vodního a Zemského draka skončil. Potomci těchto čtyř, křížensci se zlatými, černými, červenými a zelenými se rozšířili do celého světa. Nadstala nová dimenze, nová éra. A s ní i nové hrozby.

Hrozby jménem dračí války.

Toto je příběh šesté z nich. A také definitivně poslední.

Skrz oheň, skrz led
Napříč celý svět
Skrz bolest a strach

Cestou hvězdných drah
Tam leží cíl
Kde se čas zastavil
Život si plyne
Vše živé zhyne
Však jméno žije dál.

Svět je mlád a stále živý
Kdy pevná víra dělá divy
Kde duše dětská, prostořeká
Nadějí je pro člověka
Síla slova a srdce žár
Povede ji cestou dál.

Tak řekla moudrost na počátku let

Snášejíc zápisky věků na svět
Uloženy ve schráně na věků věk
Uloženy nosí je v duši člověk
Kdo vypudí pochybnosti ven z hlavy
Žádná síla už jej nezastaví.

Štěstí je odměna pro odvážné
Jěž posunou hranici za nemožné
Osudem vedeni v prachu všech cest
By na povrch roznesli záři všech hvězd
Vepíší do dějin plamenný řád
Že je lepší trpět, než naději vzdát

Rač padnout na věčnou slávu až v boji
Jen zbabělec zapírá, že smrti se bojí
Pak na konci těla se musíme zříct
A svobodná duše jde nebesům vstříc
A tak léta přechází, pomalu vpřed
Však kam šli Hrdinové, lepší nevědět.

A tak léta přechází, jen hrdina schází
Už přišel čas.

Dny se dál vlekly a stejný byl svět
Tak jak to chodilo už řadu let
Kdy nečestnost dá lži za dost
Dlouhé nohy ji nedou vpřed.

Hrdý lid sklátil k zemi strach
A zvony marně bily na poplach
Pak padl král, již nepovstal
Veškerou naději zasypal prach.

Tu přešel zemi temný mrak
Všem světlům světa zastřel zrak

Sílu vzodru vzal, srdce roztrhal
Jak kořist svou dravý pták

Naděje ve skrytu zhasíná
A slzy padají do klína
Kdo řekne nač je tychý pláč
Když bolest je již ztracená

Temnota šíří dál svůj hněv,
Utichla radost, tiše zmírá zpěv
Místo veselic je prázdné nic
Z hrdého lidu zbyl pouhý zjev.

Smutek světlo z očí všech vzal
Hlas se sám prázdnotě odevzdal
Když tu oheň jak pochodeň
Temnotu světlem rozehřál

Stín, jež celý svět překlenul
Dnes v záři svaté utonul
Vnitřní klid a vůle žít
Dodává život do plamenů

Tu lid skleslou hlavu pozvedal
A všude do nebes se ptal
Kdo má tu moc jít na pomoc
Životu, jež se dávno vzdal?

Jen bytost mocnější nad draků
Dá život do srdce tuláků
Snad ohně pán či anděl sám
Snesl se na zem z oblaků

Však všichni strnuli v úžasu
A svět už nezůstal bez hlasu
Když mocný ryk vydal smrtelník
Jež má oči pro krásu

Pak osud stránky knihy vzal
A nový, šťastný příběh psal
O odvaze proti převaze
Jež skrze strasti letí dál.