close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Díl II. - Hodně a nic

4. října 2009 v 12:28 | Camzza |  Píseň, Obraz a Hodiny
Jaegad, největší přístav na… hm, no dobře, na Jižním Přístavu již touto nekřesťansky časnou dobou překypoval životem. Valden se proplétal mezi nosiči, ve snaze neposhazovat co nejméně nevinných občanů. Elijot se mu hnal v patách, s chvatným: "Pardon! Pardon! Uhni!" si klestil cestu kupředu. Lidé se nejprve ohrazovali, ale poté raději spěšně uhýbali z cesty. Lepší ponechat si nějakou tu nadávku pro sebe, než skončit pod nohama někoho jiného.

S dupáním vběhli na jedno z osamělých mol. Dřevěná prkna tiše skřípala pod vahou dvou mužů, kteří klusali směrem k několika uvázaným plachetnicím. Cestu lemovaly četné bedny pokryté rybářskou sítí. Při pohledu na ně se Elijot cítil nesvůj.

"Rybáku!" zavolal Valden ostře, "proč jsi ještě nenaložil ty bedny?"

"A že jich tu je!" dodal Elijot nahlas. Rorýs se k němu obrátil se zachmuřeným pohledem.

"Rybák je v tom nevině. Že jsme ještě nevypluli je tvoje chyba. "

"Ano, kapitáne!" zasalutoval Elijot, "já ji hned napravím, pane!"

Valden se nestačil divit drzosti svého přítele, když se Elijot jednou nohou postavil na okraj lodi a zařval: "Tak hejbni kostrou, mořská kryso! Ať už je to na palubě!"

Malá lodička se zakývala a zpoza plachty vyšla shrbená němá postava. Rybák byl více než o hlavu vyšší než jeho nadřízení, ale měl až příliš pokornou povahu. Beze slova minul načepýřeného Elijota a vystoupil na molo. Prkna tiše zaskřípala pod jeho vahou.

"Nalož tohle," dostal ze sebe Valden nepřítomně a stále užasle zíral na sebevědomého Elijota. Ten byl očividně více než spokojený sám se sebou.

"Ty se taky koukej pohnout!" okřikl Elijota Rorýs a jemně jej strčil do zad. Elijot zavrávoral a div
že nepřepadl do špinavé vody pod ním.

"Neeeh," vyjekl a uskočil. Valden se jen smál. Elijot je sice výtečný námořník, ale k smrti nenávidí špínu. Obzvláště, když do ní spadne.

"Mazej!" zasmál se Rorýs, popadl jej za límec a strčil k bednám. Elijot cosi nespokojeně zabručel a s funěním nadzvedl jednu z nich. Valden spokojeně pozoroval, jak se klátivě přesunuje i s nákladem po úzkém prkně na palubu. Našlapoval téměř po špičkách, aby náhodou neklopýtl a nespadl to toho humusu pod ním.

"Nalož je hlavně na záď," dodal, když zahlédl Rybáka, jež tahal snad už sedmou bednu. Vysoký muž se tvářil, jako kdyby nic neslyšel, avšak odnášel bedny podle rozkazu. Valden s Elijotem často přemýšleli, proč se hrdý farethian s čokoládovou kůží prostě nesebere, nezatluče je oba do země a neodejde. Snad je na to příliš mírný. Nebo je rád za to každodenní týrání. Na ostatních lodích by se měl mnohem hůř.

Valden smotal síť, kterou byly převázány všechny bedny a hodil ji na palubu. Sám přeskočil přes okraj a mávl rukou na Elijota.

"Ať to udělá Rybák!" kvíkl tiše Elijot. Rorýs obrátil oči v sloup.

"Copak se měníš v holku, Elijote? V životě jsi z lodi nespadl, proč bys měl, u všech vichrů, teď?"
Elijot si prohrábl vlasy a se zmučeným výrazem přeskočil zpátky na molo. Valden zakroutil hlavou. Všichni se dneska zbláznili. Možná si neměli před časem užívat tolik brachejí. Ty houby opravdu lezly na mozek každému. Z hromotluka udělaly ochočeného pudla, ze světlovlasého námořníka křehkou slečinku. Jak asi dopadne Rorýs? Jako podivínský, paranoidní chlap, který věří na tu pitomou legendu?

Paluba se zakomíhala, když Elijot odstrčil loď od břehu a smotal lano. Valden se probral ze zasnění. Přešel k malému kormidlu, aby pomocí manévrování vymotal plavidlo z přístavu. Vítr vál mírně do protisměru a Elijot chvatně napínal plachty, aby alespoň nejeli pozpátku. Rybák urovnal poslední bedny a převázal je lanem.

"Hej, Rybáku!" zavolal Elijot, urputně se snaže natáhnout jednu z plachet, "pojď mi pomoct!"
Rybák němě dokončil svou práci a přistoupil k Elijotovi. Medvědími tlapami uchopil pevné lano a brzy se již plachta napínala po směru větru a hnala malou kogu kupředu.

"Díky, jsi fajn chlápek," usmál se Elijot a nechal Rybáka, aby se staral o plachty. Sám vystoupil po malých schůdkách na záď. Do tváří mu příjemně šlehal mořský vzduch povoněný solí. Miloval otevřené moře. Nenáviděl špinavou vodu. Vážil si, že jej Valden nechává plout na své lodi a ještě víc jej těšilo, že si může rýpat do němého hromotluka.

"Všechno hotovo, kapitáne!" zasalutoval Elijot. Rorýs jen něco zamumlal a pootočil kormidlem. Příď lodi se zařízla do vodní hladiny a razila si cestu z přístavu. Elijot se posadil vedle Valdena a sledoval, jak Rybák za něj napíná všechny lana. Tomu říkal život.

"Neměl bys jej nechávat takhle dřít, Elijote," pokáral jej náhle Valden, jako kdyby se probral ze snu.

"Hmm…" zabručel mladík a odvrátil se. Tohle už mu říkal mnohokrát. A hádejte, jestli s tím něco udělal, "jistě, kapitáne."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama