close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Díl V. - Obchodniká horlivost

4. října 2009 v 12:20 | Camzza |  Píseň, Obraz a Hodiny
O několik chvil později scházel Rorýs ulicí směrem, k dokům. Nepřítomně popleskal po nozdrách vyhublého osla, který s funěním vlekl prázdný vůz za sebou. Valden se zvířaty soucítil. Snad najde na lodi něco, čím bude moci tomuhle chudáčkovi přilepšit.

Sevřel ruku v pěst a pozorně si ji prohlédl. Zhluboka se nadechl. Už dlouho nebyl tahle vytočený. Lidé jeho vznětlivou povahu znali, proto se jej málokdy pokoušeli provokovat. Možná stále žili v přesvědčení, že mladší bratr Belgara Vlaštovky je jen méně klidný, jinak stejně nebezpečný. Rorýsovi se z hrdla vydal téměř bolestný vzdech.

Kéž by byl alespoň zpola tak schopný, jako jeho bratr.

Kéž by tu Belgar byl.

Zataháním za uzdu zastavil svého osla. Pohledem přejížděl molo, kde měly být vyložené všechny krabice s vínem. Valden si nemohl pomoct - tohle zdaleka nebyl celý náklad, jež sebou vezli. Šumění vln nakrátko ustalo a nyní Rorýs zřetelně zaslechl drnkání loutny.

Pocit ukřivdění a žalu se v něm rozdmýchal v nový plamen hněvu. Ten lenoch Elijot! Jsou s ním jenom problémy!

"Elijote!" zařval Rorýs vztekle a vyskočil na molo. Jeho společník sedící za několika krabicemi sebou trhl, až jmu málem vypadla loutna z ruky. Když nad sebou viděl Valdena rudého vzteky, zbledl.

"A-ano kapitáne," vykoktal opatrně a postavil se. Rorýs se nad ním výhružně tyčil a jeho hlas se chvěl rozhořčením.

"Říkal jsem ti, že to všechno musí jí ven!" křikl Rorýs na Elijota," tak proč to ještě není?"

"To je všechno, kapitáne," Elijot natáhl ruce před sebe v bezděčném gestu obrany, "přísahám!"
Valden se na okamžik zarazil a vrhl pohled kolem. To nemůže být pravda. Přece nevezli jen takovou ubohou zásobu?

"Kde je ten zbytek?" pravil pomalu a ostře pohlédl na Elijota. Muž se mu před očima roztřásl.

"Já…já…" koktal Elijot. Rorýsova zamračená tvář jej vyváděla z míry, "nějaký chlápek tu šel s vozem… měl tam prázdno a pár věcí ho zaujalo… stejně toho vezeme hodně…"

"Kolik?" zaburácel Valden a udělal krok k Elijotovi, "kolik jsi mu toho dal?"

"Jen pár beden, opravdu," Elijot ustupoval po molu k dokům, "nabídl za ně mnohem lepší cenu…"
Zbytek slov zanikl v přidušeném výkřiku, když jej Rorýsova pěst srazila k zemi. Valden
omámeného Elijota uchopil za klopy a zařval mu přímo do obličeje.

"Měl jsi jen jeden příkaz! Jeden jednoduchý příkaz, ty pitomče! A ani to nejsi schopný splnit! Teď abych se sháněl po dalším! Co mi asi řeknou v hospodě, když přivezu o "pár" beden míň?"

Elijot měl oči rozšířené strachem. Rorýs s ním cloumal jako s kusem hadru, až bardova loutna hlasitě třískala o dřevěné molo. Valden téměř hořel vztekem nad jeho neschopností, nad svou neschopností, nad neschopností udělat něco správně. Aaaaah! Copak to nikdy neskončí?

Prudce mrštil Elijotem o zem. Mladík se sípavě nadechl vlhkého vzduchu a vyplivl z úst chlístanec krve. Valden si jej měřil znechuceným pohledem.

"Mazej to všechno naložit a odvézt," rozkázal mu třesoucím se hlasem. Elijot na něj vrhl ublížený pohled. Potom shrbil záda a odšoural se k vozu.

Rorýs se odvrátil. Už to tady bylo zase. Několikrát se zhluboka nadechl. Pocit hněvu byl nakrátko utišen, ale Valden necítil žádné zadostiučinění. Vylil si veškerý svůj vztek na jediném příteli, kterého měl. Povzdechl si. Lepší být věrný slouhou, než kapitánem, co neovládá svoje pocity.
Aniž by sledoval, zda Elijot koná svoji práci, vylezl na příď Osamělé peruti. Podlaha se pod ním příjemně pohupovala, už jenom ten pocit Valdena maličko uklidňoval. Postavil se k zábradlí a hleděl na širé moře.

Styděl se za sebe. Cítil se zostuzen a zahanben sám sebou, svou výbušností a nerozvážností. Co by asi řekl Belgar kdyby ho viděl? Belgar Vlaštovka, známý svým ledovým klidem a sebeovládáním? Byl by snad spokojen s tím, co jeho mladší bratr předvádí?

Vlnky se převalovaly jedna přes druhou a lehce komíhaly plachetnicí. Rorýs se nechával tím pohybem ukolébat, až v něm hněv nakonec dočista vyšuměl. Zahleděl se na nebe, pozoroval plující oblaka a přemítal, zdali je Valden Rorýs skutečně hoden následovat jméno svého bratra.
Podivné tichounké zavrzání jej vyrušilo ze snů. Vrhl tím směrem letmý pohled a dál se věnoval měnící se obloze. Potom ten zvuk zaslechl znovu. Valden opřel loket o zábradlí a obrátil se k liduprázdné palubě.

"Rybáku?" zavolal nahlas a rozhlédl se kolem. Zvuky vycházely odněkud zespod, ale nikdo na otázku neodpovídal. Valden na okamžik přemýšlel, jestli má cenu se tím detailem zabývat, ale potom pokrčil rameny a pomalým krokem následoval onen hluk. Vrzání jej přivedlo až k malým dveřím pod kapitánským můstkem. Valden neslyšně otevřel dveře sešel po schůdcích do podpalubí.

Uvnitř panovala hluboká tma. Rorýs nahmatal na stěně spínač a celou chodbu ozářilo blikavé světlo několika zářivých kamenů. Dřevěná ulička směřovala na dvě strany, širší část do nákladového prostoru, užší do obytné části.

Valden se zastavil a pozorně naslouchal. Podivné vrzání vycházelo z nějakého neurčeného místa vepředu u kajut.

"Rybáku?" zavolal Rorýs znovu a tiše se kradl chodbou vpřed. Záhadné zvuky se stále zesilovaly. Znělo to, jako kdyby se celá přední část lodi propadala. Kapitán maličko znejistěl a rukama se chytil stěn.

"Tak zatraceně, Rybáku," zavolal potřetí, "jestli jsi tam někde tak vylez ven, nebo alespoň zabouchej!"

Nic.

Valden se opatrně připlížil ke dveřím, odkud ruch vycházel. Tady spával právě Rybák, pokud zrovna nevysedával na palubě. Zpoza dveří se ozývalo ono pravidelné vrzání. Teprve nyní si Rorýs uvědomil, že zvuk je překrývaný ještě jiným. Znělo to jako pomalé odkapávání vody.

Kap. Kap.

Vstoupil dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama