close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Díl IX. - Čistá práce

4. října 2009 v 12:07 | Camzza |  Píseň, Obraz a Hodiny
Kap! Kap!

"Valdene!" uslyšel naléhavé volání a mátožně otočil hlavu tím směrem. Pod zvětšujícím se otokem na oku zahlédl Elijota, který se k němu spěšně prodíral.

Kap.

"Valdene!" zopakoval Elijot zděšeně, "pojď, rychle odsud!"

"Ne…" Rorýs jej odstrčil a znovu se pokoušel vstát, "nenechám…"

V Elijotově hlase zaznívala čím dál větší úzkost.

"Musíme jít, Valdene, musíme jít! Tohle bude pěknej průšvih…"

"Cože?"
Kap.

"Pán moří nebude nadšenej, až zjistí, co jsme provedli! Dělej!"

Rorýs se na okamžik přestal vzpouzet a zvedl hlavu. Jednou nohou vykročil vpřed, ale podrážka mu sjela na nějakém tvrdém předmětu. Sklopil oči a upřeně na něj zazíral.

Na zemi ležel veliký oválný rubín, na jehož povrchu se leskla čerstvá krev.

Kap!

Valden zabloudil očima k místu, kde spadl těžký dubový stůl. Myslel si, že dopadli na jakou židli, nebo tak něco.

Oni dopadli přímo na Rudé oko.

Kap.

Rychle odvrátil hlavu od té podívané. Jedno už bylo jisté - hrůzu vzbuzující kapitán Černé střely Rudé oko už svou palubu nikdy neuvidí.

Elijot zaúpěl. Valden si všiml, že nyní hromotluci už vytahují meče a hledají v davu svého soka. Tohle bude Rorýsův konec.

"Rychle, okno!" zavelel Elijot. Popadl svého přítele kolem pasu a vlekl jej skrz dav až k malému špinavému okénku naproti ve zdi. Houf lidí za nimi se začal zahušťovat nebezpečnou rychlostí. Elijot věnoval jediný krátký pohled dozadu. Vyděsilo jej to natolik, že si ani nevšímal nánosů prachu na okně.

Kap! Kap!

"Tak pojď!" mladý námořník se zachytil trámu a vší silou vykopl. Skleněné tabulky se rozsypaly na kusy, když jimi Elijot proletěl a neškodně dopadl na druhé straně.

Valden si rychle zavázal nohu kusem hadru, který našel opodál a vsoukal se do okna. Řev za jeho zády se stále zesiloval. Rorýs odhadoval, že co nevidět v nich ucítí i hroty zbraní.

Nadechl se a skočil. Země jej potkala v zápětí. Dopadl na obě nohy a bolestí zaskučel. Zraněná končetina se pod ním podlomila a strhla jej na blátivou ulici. Okamžitě přitiskl dlaň na svou brašnu, ale hodiny uvnitř se zdály nepoškozené

Kap. Kap.

"Dělej, musíme jít, Valdene!" Elijot svého přítele chvatně vytáhl na nohy a za chvíli již oba uháněli klikatými uličkami k dokům.

"Tohle se Pánovi moří opravdu líbit nebude…" poznamenal Valden, když klopýtal za svým přítelem. Bolest v noze byla neúprosná, ale Rorýs přežil i horší věci - zaťal zuby a myslel jen na jediné - pryč!

Kap!

"Už vidím doky, pojď Valdene, brzo tam…" Elijot zpomalil úprk a brada mu spadla na prsa. "U všech ďasů…" zaklel.

Rorýsovi se zalily oči slzami ze štiplavého kouře. Vypotácel se zpoza rohu špinavého domu.

Kap! Kap!

Jedno z mol bylo v plamenech. Ohnivá smršť udeřila na dřevěné základy doků a ty se okamžitě bortily. Všechno - bedny molo, dokonce i některé lodě - se koupalo v jasně oranžové lázni. Ulicemi se válel hustý dým, jež sebou nesl zápach mokrého dřeva.

Kap.

"Je… je tam, Valdene…"

Kap.

Rorýsovi bylo, jako kdyby jej znovu probodli.

Největší loď, která stála v okolí už byla celá v plamenech. Její trup se postupně měnil na prach a potápěl celé plavidlo do hlubin. Hlavní stěžeň zářila do noci jako pochodeň.

Na přídi se škvařil nápis Dvajrla Devrak. Osamělá peruť.

Kap!

Valden jen mlčky sledoval, jak třístěžňový koráb mizí v modré hlubině ozářené šlehajícími plameny. Jeho domov. Jeho plavidlo. Jeho jediný majetek klesal ke dnu stejně jako on sám. Plameny byly s tichým syčením pohlceny nehybnou vodní hladinou, s nimi se utápěly i Valdenovi naděje. Naděje, že by se někdy mohl osvobodit ze spárů své služby.

Kap.

Elijot si povzdychl a pohlédl na svého kapitána. Rorýs jen otupěle zíral na místo, kam zmizely poslední zbytky Osamělé peruti. V očích se mu lesklo neskonalé zoufalství.

"Rybák…?"

Valden jen pokrčil rameny.

"Je mi líto, že tvá loď…" začal, avšak kapitán jej přerušil mávnutím ruky.

"Líto nám to teprve bude," pronesl žalostně a ohlédl se za sebe, "jak jim teďka máme uniknout?"
Po ulicích se sbíhaly houfy lidí, aby uhasily požár. Mezi nimi se občas zablýskla obnažená čepel hrdlořezů Pána moří.

Elijot zesinal.

Načež se oba dva obrátili na útěk.

Kap! Kap!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camzza Camzza | 9. února 2010 v 19:40 | Reagovat

Někdo mi tu loupe perníček...  8-) kdopak tu je?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama