close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Díl VII. - Ať to vezme ďas!

4. října 2009 v 12:16 | Camzza |  Píseň, Obraz a Hodiny
Na obloze zářily hvězdy, z části zakryté nízkými mračny. Zanedlouho vyjde Kalm, měsíc, jež zahalí ulice do přízračného, bledého světla. Valden se rozhlédl. Přístav zel téměř prázdnotou, jen tu a tam se hlasitě bavila posádka lodi, nebo zpíval nějaký ožrala. Když se zahleděl mezi ulice, spatřil jen záclonu šedi, zpoza které se ozývaly zvuky nočních radovánek. Temná tvář Torveru právě obrátila ke světu svou pravou tvář.

Kap.

Rorýs se přehoupl přes okraj lodi a dopadl na něco dutého a plochého. Předmět vydal drnčivý zvuk, až Valden nadskočil. Podíval se pod nohy. Na prknech ležela v osamění Elijotova loutna.
Není snad nemocný, že už si ji ani nevezme s sebou? otázal se Valden sám sebe a nástroj zvedl. Loutna vypadala téměř nepoškozeně. Uchopil kožený popruh a přehodil si ji přes rameno. Dnes Elijotovi ukřivdil. Zaslouží si taky trochu pozornosti.

Kap.

Stěny domů osvětlovala načervenalá záře plápolající za okny hospod. Doslova na každém rohu se ozýval opilecký řev a tu a tam byl někdo prohozen skrz dveře ven. Rorýs se těmto letícím nešťastníkům obezřetně vyhýbal. Po dláždění se váleli námořníci, mátožně přecházeli sem a tam, s opileckou rozverností kopali ty, co už stačili upadnout do mdlob. Ve stínech ulic postávaly spoře oděné slečny. Všechny ho častovaly sladkými úsměvy. Valden se jich bál jako démon Víry, proto přidal do kroku. Tyhle harpyje byly schopné z vás odrat zlato i kůži a to vše za jednu jedinou noc. Při tom pomyšlení se otřásl. Znovu už to zažít nechtěl.

Kap. Kap.

Šplouchavý zvuk naprosto zanikal ve všeobecném veselí. Ani Rorýs jej nijak zvlášť nevnímal. Zahnul za roh další ulice, aby se nemusel postavit do cesty škytajícímu muži, který právě cosi usilovně vysvětloval vývěsnímu štítu kovárny. Sešel po schůdkách, zabočil vlevo a zastavil se.

Kap.

Z oken Mořského Ďasa se linul silný zápach alkoholu, doprovázený neartikulovanými výkřiky. Valden se nejistě zahleděl na seškrábanou vývěsku. O téhle hospodě Elijot s oblibou hovořil. Rorýs nahlédl okýnkem dovnitř a nakrčil nos. Jeho přítel měl zálibu v těch nejpodivnějších knajpách, které se dají najít na celém Valu. Inu, nedá se nic dělat.

Kap. Kap.

Opatrně otevřel dveře a vstoupil do prostorné místnosti. Okamžitě jej zasáhly všechny odéry, které tou dobou kolovaly po celé hospodě. Nad výčepem se zvedala oblaka neurčitého kouře. Valden si na takové prostředí zvykl, často v něm pobýval dlouho do noci. Ale tohle bylo k
nevydržení.

Kap.

Snažil se tvářit co nejnenápadněji a pokoušel se mezi desítkami brunátných tváří najít svého přítele. Mezitím se strhly asi tři rvačky, přičemž bušivý rámus přehlušoval hlasitý hovor u jednotlivých stolů. Tyhle bitky se odehrávaly naprosto běžně, několikrát za večer. Dnes se rozjely v plném proudu.

A další byla přímo na spadnutí.

Kap.

Rorýsovi klesla nálada na bod mrazu. Měl tušit, že ho zase bude tahat z maléru. Sundal si z ramene loutnu a zastavil se.

Elijot se krčil u jednoho ze stolů, ale téměř jej nebylo vidět přes hradbu statných hromotluků, kteří ho obklíčili ze všech stran. Jejich zjizvené, zločinecké obličeje se Valdenovi zdály povědomé. Náhle uprostřed chumlu zahlédl rubínový záblesk.

Tohle mu ještě tak chybělo.

Kap.

Opatrně popošel kousek blíž, aby zachytil útržky rozhovoru. Podle všeho byl Elijot zase v pěkné rejži. V té se koneckonců ocitne každý, kdo by se chtěl hádat s kapitánem Rudé oko.

"Můj mladý příteli," ozval se syčivý hlas. Povědomý hlas. Rorýs se naklonil přes stůl. Pod napřaženou paží jednoho z hrdlořezů zahlédl malou plešatou postavu Rudého oka. Stál zády k němu a hrozivě se nakláněl nad Elijotem.

Kap.

"Přísahám! Snažil jsem se to zdržet, ale nešlo to…"

"Už podruhé jsi nesplnil tak jednoduchou věc…"

"Ale já…"

Valden stiskl rty, aby potlačil hněvivý výkřik, když Rudé oko s prásknutím přetáhl Elijota bičem. Mladíkovi se na bezchybné tváři objevil dlouhý krvavý šrám. Vyjekl bolestí a přepadl přes židli na tvrdou podlahu. Plešatý muž mu k němu pomaličku přistoupil.

"Chtěli jsme jen jedu věc. Nic víc," pravil sametově.

"Nestihl jsem…" Elijot se pokoušel ohradit., ale když viděl napřahující se ruku, zmlkl. Rudé oko se usmál.

Kap.

"Ne každý dostane druhou šanci, Elijote," kapitánův úlisný tón vzbudil ve Valdenovi nový záchvěv hněvu. To je nečestné! Takhle zacházet s bezbranným mužem… Tohle už nesmí pokračovat!
"A Pán moří nepotřebuje služebníky, jež neplní své úkoly…"

Rorýs zatínal pěsti, až mu zbělely klouby. Slova Rudého oka jej však na okamžik zmátla. Tají snad Elijot něco?

"Slíbil jsem že za tři dny…"

"To je pozdě!" vyštěkl Rudé oko a praštil Elijota do zraněné tváře,. Ubohému bardovi se v očích zaleskly slzy. "Nikdo nenechává Pána moří jen tak čekat!"

Kap. Kap.

Valden se zachmuřil. Už o Pánovi moří slyšel. Podle všeho je to strašlivý parchant, prvotřídní podvodník a muž, jehož je radno se bát.

Ale vztek, který mu proudil v žilách, bez námahy odplavil veškerý strach.

"A za takovou drzost," Rudé oko se napřímil a sáhl pod plášť. Rorýs nemohl vidět, co zpod něj vytáhl, avšak Elijotovi se oči rozšířily děsem, "se platí."

Kap.

Elijot ze sebe vydal přidušený skřek a odplazil se ke stěně. Ostatní návštěvníci kvapem uvolnili Rudému oku cestu, když se spolu s nohsledy prodíral za ním. Mladík se choulil ke špinavé zdi a třásl se po celém těle.

Jeho oči těkaly po místnosti, marně hledajíc nějakou záchranu. Valden stál jako zkamenělý a jen nezúčastněně zíral, dokud na něm neulpěl Elijotův pohled. Zoufalství v jeho uslzených očích zobrazovalo naléhavou žádost.

Pomoc!

Kap!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama