Alienn vykřikuje a pak už jen mumlá svoje oblíbené: "houby, houbičky" . Náhle s údivem vidí, že nemůže dělat kroky a …no, zkraťme to.
Družina už ví, že si musí dávat pozor na houbové šípy vystřelené z lesa.
Barbarka začala postupně houbovatět a nakonec zmizela v lesní půdě, zbyl po ní jen rozkládající se šedivý klobouk s růžovými puntíky.
Slunce ozářilo skalní masív. Je tam několik černých otvorů a dvě kamenné opice s nějakými nápisy. Kroll a alchymistka však slyší z děr zleva nějaké zvuky a jdou to prozkoumat. Ostatní postávají před sochami.
Díry jsou doupata much zlodějek. Terek jednu uzemnil a Ví buch rozmluvu holí převedla do výměnného obchodu - svůj přívěšek nabídla mouše, ta jí gestem nabídla vchod do doupěte a odletěla.
Všichni Boo-isté lezou do doupěte, odkud byly slyšet občas ty podivné zvuky. Nalézají spoutaného barbara. Pomáhají mu - rád se k nim přidá, sám asi hledání pokladů nezvládne (jak je vidět).
Prohledávání doupěte přineslo nález truhličky nějaké Gabriely. Bylo v ní sedm zlatých a nějaký svitek.
Na svitku je psáno runami (skvěle je ovládá druid Tarlin)
Bohatství a sláva jsou věčné.
Pouze sny, které se nevyplní,
jsou jako plynoucí obláčky.
Pouze sny, které se nevyplní,
jsou jako plynoucí obláčky.
Zlodějka prohlašuje, že je to blbost a nakonec s VíBuchem tvrdí, že jsou prohozené řádky. Z pergamenu je cítit náhle příliv energie a text se mění. Nyní je tam psáno: Nikdy nejde dvakrát doleva! Což zaujalo zejména Nefritu.
Družina zkoumá později ty kamenné opice. Dávnými runami je na podstavcích psáno:
Otočím hlavu a vy můžete vkročit kam chcete.
Otočím ji znovu a vy tam shnijete zaživa.
Nemám obličej, ale mé vykotlané zuby jsou mé bytí i nebytí - kdo jsem?
Otočím ji znovu a vy tam shnijete zaživa.
Nemám obličej, ale mé vykotlané zuby jsou mé bytí i nebytí - kdo jsem?
VíBuch boduje. To je klíč!!!!
Opice se skřípěním odsunují a za nimi jsou temné vchody do skály.
BooIste se dělí na dvě skupinky. Jednu vede Víbuch a jednu Nefrita. Úzkými chodbami vedeni se nakonec zase sešli. Obě skupiny objevily docela dobře ukryté tajné dveře a za nimi dolů vedoucí schodiště.
Co teď?