close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Spellhold - pravdivý příběh

2. října 2009 v 23:07 | Camzza |  Povídky
Lidem, kteří nikdy nehráli Baldur´s Gate tohle moc neřekne. Ve zkratce - družina loví zákeřného čaroděje, ale nakonec mu sama vpadne do pasti. Podaří se jim alespoň na okamžik uniknout, avšak stále ještě hledají cestu ven.

Jen malé seznámení s postavami - Anomen (kněz, trochu zmatkář a pruďas), Edwin (boží arogantní čaroděj), Cernd (druid - vlkodlak), Minsc (slabomyslný hraničář, který se baví s křečkem Booem), Imoen (zlodějka-čarodějka, nemám ji ráda), C/F/C (nehodící se škrtněte) (hlavní postava - jsou zde tři jména, která jsme používaly s kamarádkami)


Čarotvrz,
jedné velmi temné noci, v zapomenuté knihovně

Temnými chodbami se nesl zlověstný šramot. Někde za dveřmi právě Ion Irenicus dokončoval poslední přípravy, aby nadobro usídlil duši Bhaalova dítěte ve svém těle a zmizel pronásledovatelům z očí.

Anomen věděl, že musí zasáhnout co nejdříve. Zlý čaroděj je vlákal do předem připravené pasti, aby oslabil jejich vůdkyni a ukradl jí to nejcennější. V brzké době budou nuceni se mu postavit.

Rytíř spustil oči ze zapečetěných dveří do hlavní místnosti a zahleděl se do plamenů. Táborák, který rozdělali uprostřed chodby nadělal více kouře než ohně. V okruhu několika metrů nebylo zhola nic, ale dále do chodby se převalovala hustá mračna dýmu, která drželo dál jen Anomenovo kouzlo Oblast čerstvého vzduchu.

Mezi zbytky stolů a polic, jejichž převážnou část použili na oheň, zahlédl několik ležících postav. Všichni jeho přát… společníci nyní odpočívali po namáhavé cestě skrz magickou věž a na něj, jelikož se jim zdál nejméně unavený, v noci připadla hlídka.

Jedinou společnicí mu byla Catherine/Fortuna/Clarisan (nehodící se škrtněte). Cítil v sobě tichou radost, jako pokaždé, když byl v její společnosti, ale jeho paní mu poslední dobou dělala starosti. Od chvíle, kdy ji Irenicus připravil o duši, byla stále… no dobře, stejná, ale přesto rytíři neunikla nezdravá barva v jejím obličeji. Seděla vedle ohně, zabalená do svého pláště a zírala do plamenů. Anomen zřetelně viděl, jak se celé její tělo chvěje. Možná to neměl s tou Oblastí čerstvého vzduchu tak přehánět.

Zvedl se a pomalu přešel k ní. Její oči se k němu obrátily. Anomen v nich viděl stejnou náklonnost, jako jindy. Nemohl se však ubránit hlodavému pocitu, že někde hluboko za modrou/zelenou/červenou/hnědou (nehodící se škrtněte) hlubinou uviděl jakýsi záblesk. Záblesk, který doslova říkal: "Kdo jsi? Jídlo?"

Anomen položil ruku na její rameno. Pod pláštěm zřetelně ucítil hroty zbroje, proto povolil stisk.
"Má paní," zašeptal, "celá se třeseš."

Catherine/Fortuna/Clarisan (nehodící se škrtněte) němě přikývla. Rytíř naprázdno polkl. Poté se natáhl pro torzo židle a ulomil jí dvě dřevěné nohy.

"Přiložím na oheň," položil dřevo do výhně a potom se jí zadíval znovu do očí, "i když se bojím, že to nebude tou zimou."

Catherine/Fortuna/Clarisan (nehodící se škrtněte)zavrtěla hlavou. Otevřela ústa a chtěla něco říct, ale Anomen neslyšel nic víc, než jen zrychlený dech. Ucítil, že se mu třese ruka. Bál se, že to nebude jen vlivem elektrických výbojů, které vycházely ze zbroje.

"Tvá ústa se pohybují, ale nevychází z nich jediný zvuk," zašeptal zmateně, "Catherine/Fortuno/Clarisan (nehodící se škrtněte), co se to tebou…. CATHERINE/ FORTUNO/CLARISAN! (NEHODÍCÍ SE ŠKRTNĚTE)!"

Dívka na něj vrhla udivený pohled. V zápětí se na něj vrhla celá.

Anomen vylekaně zařval, jako kdyby ho na trojzubec brali. Zbytek židle mu vyletěl z ruky a dopadl přímo do ohniště, ze kterého vyletěla sprcha ohnivých jisker. Catherine/Fortuna/ Clarisan se mu před očima proměnila v zabijáka a se strašlivým syčením mu skočila po krku. Anomen se ani nesnažil uhnout. Mysl mu zachvátila taková hrůza, že nebyl schopen ničeho jiného, jen s křikem vyběhnout mezi stoly a snažit se zmizet z dosahu. Slyšel za sebou drápy, jak jej těsně minuly a zaškrabaly po podlaze.

"Co se to…" ozval se z kouta Cerndův hlas. Rytíř se mu vyřítil do cesty. Cernd vylekaně vyštěkl, jak se snažil z jedné strany uhnout zabijákovi, z druhé smyslů zbavenému Anomenovi. Ocas se mu zapletl pod nohy a on se natáhl jak široký tak dlouhý zabijákovi do cesty. Catherine/Fortuna/Clarisan se jej s rozzlobeným syčením pokusila přeskočit, ale už bylo příliš pozdě. Tlamou vrazila přímo do jednoho ze stolů, který se rozletěl na kusy a zasypal třískami ležícího Cernda.

Anomen pobíhal sem a tam, cestou přerážel ostatní nábytek a vyplašeně křičel o pomoc. Minsc se mezitím zvedl ze země a s výkřikem "Jdi mu po očích, Boo! JDI MU PO OČÍCH! RAAARGH!" duchapřítomně zabalil zabijákovi hlavu do pokrývky. Ozvalo se vzteklé zasyčení. Odpovědí na něj bylo válečné pištění, s jakým se na zabijákovu hlavu zřítil půlkilový křeček a divoce mu šel po očích.

"Sešlete na něj někdo odstraň strach!" zaječela z kouta hystericky Imoen a snažila si obléct róbu a zbroj zároveň. Cernd jen cosi přidušeně zavrčel a neúspěšně se pokoušel se vymanit z obležení zabijáka a trosek.

"Edwine!" vyštěkl druid zoufale. Na odpověď mu přišlo zachrápání odněkud zleva. Červený čaroděj spokojeně ležel na přikrývce a v rukou měl stočený svitek Hluchoty.

"Vysáté vejce!" zanadával Minsc sprostě. Rytíř pobíhal sem a tam neprodyšně uzavřený ve spárech Děsu a řval jako o život. Cernd tlumeně zaskučel, snažíc se proměnit sebe zpět na člověka, zatímco na něm spočíval škubající se trup zabijáka.

Hraničářovi se zúžili oči. Viděl před sebou jen zmatek, kdy už nezbyl nikdo, kdo by seslal kouzlo a zastavil Anomenovo šílenství. Jen on. Chopil se iniciativy.

Ze zdi vytrhl kámen veliký jako volejbalový míč a očima vyhledal smyslů zbaveného Anomena. Několikrát kámen potěžkal v ruce a počkal, až rytíř ve zmatku opět vrazí do zdi.

"Minsc sesílá Odstraň strach!" zařval z plných plic a mrštil kámen přes celou místnost Anomenovi do cesty Pro rytíře, který se vzpamatovával z nárazu už bylo na Záchranu proti kouzlu pozdě.

S kovovým břinknutím se mu kámen rozrazil o helmu Slávy. Anomen se zapotácel a poté v bezvědomí padl tváří dolů, až se kolem něj zvedly v oblacích tucty prachu. Minsc spokojeně pokývl.

"Prosím, Catherine / Fortuno / Clarisan (nehodící se škrtněte)…" ozvalo se Cerndovo tiché zaúpění.

Catherine/Fortuna/Clarisan (nehodící se škrtněte) si sundala přikrývku z hlavy a pomalu z něj vstala. Druid se vyškrábal na nohy a s ruměncem ve tváři si tiskl kus desky stolu na břicho. Nic jiného na sobě neměl.

"Omlouvám se," řekl provinile a sklopil oči, "nestihl jsem se proměnit."

"Irenicus nás musel slyšet!" vyjekla Imoen plačtivě. Měla na sobě zmuchlanou róbu, ze které v bezvládných cárech visely špatně zapnuté kusy kožené zbroje.

Ale Irenicus je nezaslechl. Kdyby Edwin před usnutím neseslal na celou chodbu Ticho, mohlo to dopadnout mnohem hůř. A kdyby Catherine/Fortuna/Clarisan (nehodící se škrtněte) v tu chvíli na té chodbě nebyla, nemuselo se to stát vůbec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama