Možná se Vám také někdy stalo, že jste se nudili ve vyučovací hodině, sáhli jste po bloku a bez většího přemýšlení pasli verše. A možná jste potom zjistili, že vlastně píšete příběh, který jste vůbec neměli v úmyslu psát.
Věk Ohnivého, Lesního, Vodního a Zemského draka skončil. Potomci těchto čtyř, křížensci se zlatými, černými, červenými a zelenými se rozšířili do celého světa. Nadstala nová dimenze, nová éra. A s ní i nové hrozby.
Hrozby jménem dračí války.
Toto je příběh šesté z nich. A také definitivně poslední.
Skrz oheň, skrz led

Napříč celý svět
Skrz bolest a strach
Cestou hvězdných drah
Tam leží cíl
Kde se čas zastavil
Život si plyne
Vše živé zhyne
Však jméno žije dál.
Svět je mlád a stále živý
Kdy pevná víra dělá divy
Kde duše dětská, prostořeká
Nadějí je pro člověka
Síla slova a srdce žár
Povede ji cestou dál.
Tak řekla moudrost na počátku let

Snášejíc zápisky věků na svět
Uloženy ve schráně na věků věk
Uloženy nosí je v duši člověk
Kdo vypudí pochybnosti ven z hlavy
Žádná síla už jej nezastaví.
Štěstí je odměna pro odvážné
Jěž posunou hranici za nemožné
Osudem vedeni v prachu všech cest
By na povrch roznesli záři všech hvězd
Vepíší do dějin plamenný řád
Že je lepší trpět, než naději vzdát
Rač padnout na věčnou slávu až v boji
Jen zbabělec zapírá, že smrti se bojí
Pak na konci těla se musíme zříct
A svobodná duše jde nebesům vstříc
A tak léta přechází, pomalu vpřed
Však kam šli Hrdinové, lepší nevědět.
A tak léta přechází, jen hrdina schází
Už přišel čas.
Dny se dál vlekly a stejný byl svět
Tak jak to chodilo už řadu let
Kdy nečestnost dá lži za dost
Dlouhé nohy ji nedou vpřed.
Hrdý lid sklátil k zemi strach
A zvony marně bily na poplach
Pak padl král, již nepovstal
Veškerou naději zasypal prach.

Tu přešel zemi temný mrak
Všem světlům světa zastřel zrak
Sílu vzodru vzal, srdce roztrhal
Jak kořist svou dravý pták
Naděje ve skrytu zhasíná
A slzy padají do klína
Kdo řekne nač je tychý pláč
Když bolest je již ztracená
Temnota šíří dál svůj hněv,
Utichla radost, tiše zmírá zpěv
Místo veselic je prázdné nic
Z hrdého lidu zbyl pouhý zjev.
Smutek světlo z očí všech vzal
Hlas se sám prázdnotě odevzdal
Když tu oheň jak pochodeň
Temnotu světlem rozehřál
Stín, jež celý svět překlenul
Dnes v záři svaté utonul
Vnitřní klid a vůle žít
Dodává život do plamenů
Tu lid skleslou hlavu pozvedal

A všude do nebes se ptal
Kdo má tu moc jít na pomoc
Životu, jež se dávno vzdal?
Jen bytost mocnější nad draků
Dá život do srdce tuláků
Snad ohně pán či anděl sám
Snesl se na zem z oblaků
Však všichni strnuli v úžasu
A svět už nezůstal bez hlasu
Když mocný ryk vydal smrtelník
Jež má oči pro krásu
Pak osud stránky knihy vzal
A nový, šťastný příběh psal
O odvaze proti převaze
Jež skrze strasti letí dál.