Elis a Nefrita mávají pochodněmi a kupodivu zahánějí všechny krysy na útěk.
Družina postupuje opatrně dál. Za východním rohem je asi sáh široká díra. Druida po kratším zaváhání nenapadá nic lepšího než do ni skočit.
Ticho.
Uáááááááááá. Šplouch!
Elis všechny nabádá k dalšímu postupu, kupodivu nikdo nemá námitek. (Tarlin zatím někde hluboko šlape vodu, občas se přidržuje vyčnívajících kamenů a přemýšlí, co to bylo světlejšího na stěně podél níž padal dolů).
Schody dolů. Rozdvojují se. Družina zatáčí doleva, schody vedou k výklenku, za nímž je temná hlubina.
Elis tam svítí pochodní a hází kamínek. Malé, sotva slyšitelné šplouchnutí (těsně vedle Tarlina, který pochopil, že světlo nad ním patří jeho družině a ozývá se).
Elis navrhuje jít zpět a nechat ho tam, což se nelíbí zejména VíBuchovi a Aleie, která se se svojí sestrou začala dohadovat. Nefrita už neváhá a staví se na tu správnou stranu a pokouší se Elis sebrat nenápadně lano.
Tak když vidí, že BooIste nefandí Tarlinově proměně v rybu odvazuje své lano a pro Dereka nebyl problém druida vytáhnout. Někteří mu řekli svoje a pokračuje se dál - tedy zpět na rozdvojku schodiště.
Ve výklenku nad ním nic není, chodba se klikatí dál směrem na jih.
Malé zdržení s dalším zeleným hlenem (pokrýval skoro celý strop) a pár splašenými obřími netopýry nestojí skoro za řeč.
Na jihu družina objevuje otevřenou místnost a Nefrita se leknutím skoro posadila, když si všimla útočícího obrovského křižáka. Ještě že jsou vybaveni luky a kuší.
Žuch.
Měl je nechat na pokoji….
V místnosti je kostra bytosti, jež byla zřejmě barbarského původu, je tam zbytek pochodně, válečné kladivo, přilba s rohy. Kroll je asi sběratel a do svého tlumoku si uschovává jeho lebku, nevšiml si, že v ní cosi cinklo.Stejně tak si nikdo nevšiml temného stínu, který jde pořád za nimi.
V nánosech na podlaze je několik červených kamínků. Nefrita říká, že jsou to rubíny a tak je tam družina nenechává.