Derek si vzpomněl na ten zvuk a nalézá v lebce naušnici. Hrubé dílko s šedého kovu, kroužek s lebkou.
Myslíte, že s obřím křižákem to skončilo a teď už budou poklady?
Ne, ne.
Tarlin a další ustupují před zvětšujícím se temným stínem, který se k nim pomalu blíží. Už ho vidí všichni! Fran se snaží zmizet do jižní chodby, ale nedaří se. Nějak mu ztěžkly nohy, ztrácí dech.
Elis a Nefrita střílí zápalné šípy. BooIste jsou svědky zvláštního úkazu, černá kouřová kola se prudce točí kolem hořících šípů, jejichž hroty modře světélkují.
Stín je pryč…..a s ním i podivný strach.
Ze západní chodby opět vybíhá hejno obrovských krys. Alea je pochodní drží v odstupu a VíBuch a Elis střílí jeden šíp za druhým. Fran vykřikuje cosi o zásobách jídla a dobré večeři.
Derek se vydává po schodech vedoucí jižním směrem někam nahoru, chce zvednout jednu vyschlou krysu. Podivný pocit že se chodba mění ve slizovitý tunelovitý útvar je bohužel tvrdá realita. Svírají ho rosolovité panožky, kůže na rukou pálí jak čert.
Podklesává v kolenou … zachraňuje jej srdnatá Nefrita s pochodní. Slizovitý útvar se dává na ústup, černý škraloup se stahuje po schodech někam nahoru.
Nefrita a včas se vrátivší VíBuch jej nešetří - ohnivými šípy ničí magickou nestvůru. V podzemí se rozhostil naprostý klid.
Družina toho má už zrovna dost a ukládá se k odpočinku.